HISTORIE a současnost fotografie na Chrudimsku

Fotoklub Chrudim patří mezi nejstarší fotokluby naší republiky. Tuto skutečnost také náležitě oslavil v roce 2006, kdy jsme si připomínali 150 let fotografie na Chrudimsku a 100 let od vzniku Klubu fotografů amatérů v Chrudimi. Následující texty vycházejí z průzkumu pramenů a literatury a z publikací a článků vydaných u příležitosti výše zmíněných výročí. V případě nových objevů v dané oblasti jsou aktualizovány.
Jak to začalo

Po delším předchozím vývoji byla fotografie, tj. kresba světlem, vynalezena v roce 1839. Počátky fotografie v českých zemích jsou kladeny do roku 1840.

Prozatím nejstarší známá zpráva o pořízení fotografie v Chrudimi se nachází v pamětech P. Jana Svobody, uložených v Regionálním muzeu v Kolíně. Jan Svoboda se narodil 17. 5. 1821 v Klobásovském mlýně čp. 183/II v Chrudimi. Vydal se na církevní dráhu a v roce 1848 zakotvil v Kolíně. Pro naše téma je podstatné, že když umírala Svobodova matka Anna, povolal malíře, aby zhotovil její portrét. Obraz se nezdařil, Svoboda proto vyslal studenta Antonína Civina do Prahy pro fotografa, který 24. 8. 1855 pořídil fotografický snímek Anny Svobodové. Stalo se tak v domě čp. 2/III, který stál na místě dnešního čp. 803/III v Havlíčkově ulici. Fotograf si vyúčtoval 105 zlatých 20 krejcarů, vlastní fotografie stála 76 zl. Na svou dobu to byla závratná suma, vždy za 500 zlatých se v tom roce dal v Chrudimi koupit dům. Svoboda nechal pro rodinnou hrobku v Kolíně na základě fotografie zhotovit v roce 1865 ve Vídni obraz v mědi a svým rodičům postavil u silnice do Kočí (dnes státní silnice I/17) velký kamenný kříž. Fotografie a měděná deska se patrně nedochovaly, kříž stojí na rozcestí silnic vedoucích do Kočí a ke Třem Bubnům dodnes.

Jako první v Chrudimi (a na Chrudimsku) zažádal o povolení pořizování fotografie za účelem výdělku v Království českém Václav Rojar z náměstí U Vodárny, a to 5. března 1856. Svůj úmysl patrně nerealizoval, stejně jako o čtyři roky později Prokop Jičínský z Filištínské ulice.
Dne 19. května 1901 uveřejnil Sportovní klub Chrudim v místních novinách Český východ oznámení, že založil fotografický odbor. Jeho činnost se však nerozvinula. První samostatný a životaschopný klub vznikl v Chrudimi (a na Chrudimsku) v roce 1906.

Některé důležité a zajímavé mezníky dějin fotografie ve světě, v českých zemích a v Chrudimi

1833 Poprvé použito slovo fotografie.
1835-1837 Louis-Jacques-Mandé Daguerr vynalezl postup vytvoření stálého fotografického obrazu - daguerrotypii.
1839 Oficiální oznámení vynálezu fotografie ve Francouzské akademii.
1840 Počátek fotografie v českých zemích.
1855 Nejstarší známá zpráva o pořízení fotografie v Chrudimi.
1856 Pokus Václava Rojara z Chrudimi o založení profesionálního ateliéru v Chrudimi.
1863 Založení prvního fungujícího profesionálního ateliéru v Chrudimi.
1868 Tříbarevná fotografie.
1885 Fotografický film na průhledné podložce (Kodak).
1885 Stroj na automatickou výrobu pozitivních kopií (předchůdce dnešních minilabů).
1889 V Praze byl založen první český klub fotografů amatérů.
1891 Barevná fotografie zhotovená interferenční metodou.
1900 Společnost Kodak Brownie představila fotoaparát cenově dostupný pro širokou veřejnost a snadno ovladatelný.
1901 První zmínka o fotografickém kroužku v Chrudimi.
1903 První fotoaparát Konica.
1906 Založen Klub fotografů amatérů pro Chrudim a okolí.
1910 Chrudimský klub si pořídil první společný fotoaparát.
1911 Portrétní fotografie provozovaná za účelem výdělku se v našich zemích stala řemeslem.
1920 Chrudimský klub se stal jedním ze 13 zakládajících členů Svazu československých klubů fotografů amatérů v Praze.
1926 Veškerá fotografie provozovaná za účelem výdělku se v našich zemích stala řemeslem.
1926 První a zatím poslední oslavy výročí založení klubu fotografů amatérů v Chrudimi.
1928 Chrudimský klub navázal spolupráci s výrobcem fotoaparátů a fotografických potřeb Odonem Keyzlarem.
1929 První fotoaparát Minolta.
1930 Chrudimský klub přijímá členství ve Východočeském sdružení klubů fotografů amatérů.
1934 První fotoaparát Canon.
1936 První fotoaparát Olympus.
1938 Chrudimský klub uspořádal pravděpodobně první veřejné promítání filmů chrudimských kinoamatérů.
1941 Průmyslová výroba barevného negativu (Kodacolor).
1941 Chrudimští fotoamatéři prokazatelně zhotovují barevné diapozitivy.
1948 První fotoaparát na okamžitou fotografii (Polaroid).
1948 První fotoaparát Nikon.
1949 Zánik původního Klubu fotografů amatérů v Chrudimi.
1968 V Chrudimi otevřeno amatérské fotografické studio, jedno z prvních v republice.
1975 Kompaktní fotoaparát s vestavěným bleskem (Konica).
1982 První digitální fotoaparát (Sony Mavica).
1986 Nejpozději v tomto roce byl při Jednotném klubu pracujících v Chrudimi obnoven fotoklub, přímý předchůdce dnešního fotoklubu.
1990 Photo CD - archivace digitalizovaných filmů na CD disky.
2001 Největší úspěch v historii chrudimských fotografických kroužků: fotoklub vítězí na 21. Národní soutěži a výstavě amatérské fotografie ve Svitavách.
2005 Kodak ukončil výrobu černobílých fotopapírů.

Profesionální ateliéry na Chrudimsku do roku 1951

Díky neustálému zdokonalování technologických postupů se fotografie zhruba od poloviny 50. let 19. století mohla stát zdrojem obživy pro širší okruh zájemců, rozvoj podnítilo v našich zemích i vydání živnostenského řádu z 20. 12. 1859, který vstoupil v platnost 1. 5. 1860. Fotografie byla v tomto řádu klasifikována jako svobodné umělecké povolání, které nevyžadovalo prokazovat způsobilost k výkonu živnosti. Povinné bylo pouze placení daní a s výjimkou továrního způsobu výroby též členství v příslušném živnostenském společenstvu. První čistě fotografické společenstvo u nás vzniklo roku 1885 pro obvod pražské obchodní a živnostenské komory. Na Chrudimsku byl na založení vlastní organizace počet profesionálních fotografů příliš malý, proto se přihlašovali buď k fotografickým organizacím ve větších městech nebo k místním společenstvům sdružujícím různé profese.

Důležitým mezníkem se stalo nařízení ministerstva vnitra č. 226 z 12. 12. 1911 (platné od 14. 12. 1911), jímž byla portrétní fotografie prohlášena za řemeslnou živnost, takže zájemci o živnost tohoto typu museli prokazovat odbornou způsobilost. Organizaci příslušných zkoušek, ochranu před nekalou konkurencí a další kompetence na sebe převzalo Společenstvo fotografů v Praze. Dovršení vývoje před rokem 1945 představoval zákon č. 140 z 1. 7. 1926, který vstoupil v platnost 24. 7. 1926, a prohlásil fotografii se všemi jejími obory za řemeslnou živnost.

S profesionální a amatérskou fotografií souvisel také obchod s fotografickými přístroji a potřebami. K jeho většímu rozvoji došlo na počátku 20. století, po první světové válce a zejména poté, co fotografie ve 30. letech skutečně "zlidověla".

Konec soukromých ateliérů přinesly radikální společenské změny po únoru 1948. Na začátku 50. let byly poslední existující fotografické živnosti začleněny do krajského družstva Fotografia Pardubice.

Historii ateliérů máme dokumentovánu především díky pramenům úřední provenience (fondy Archiv města Chrudim, Okresní úřad Chrudim do roku 1945, Berní správa Chrudim) a fotografickým sbírkám různých držitelů (Státní okresní archiv Chrudim, Regionální muzeum v Chrudimi, městská muzea Hlinsko, Chrast, Skuteč, soukromé sbírky ad.). Firemní archiv se s největší pravděpodobností nedochoval žádný, s výjimkou nepatrných torz a specifické dokumentace firmy Vaněk. Na rozsáhlejší výzkum zatím čekají části okresu Chrudim, které dříve náležely k okresům Čáslav a Chotěboř (území od Podhořan přes Ronov nad Doubravou, Třemošnici a Běstvinu k Hoješínu), resp. Vysoké Mýto (celé Skutečsko).

Prozatímní seznam fotografických ateliérů do roku 1952 (letopočty uvádějí časový rozsah působení v daném místě)

Město Chrudim
1856 Václav Rojar, čp. 154/II (nerealizovaný pokus?)
1860 Prokop Jičínský, čp. 28/I (nerealizovaný pokus?)
1863 Julius Menzel, čp. 34/I (nerealizovaný pokus?)
1863-? Josef Bousek, čp. 9/I
1863-1866 František Müller, čp. 80/III
1863-1871? Eugen Bourdon (Hummel-Bourdon), čp. 125/I, poté?
1866-1893? František Gallat (Karla Gallatová a Edmund Tietz), čp. 125/I a 51/IV, poté K. Gallatová a E. Tietz ve Vídni
1867 Josef Semenec, sídlo neznámé (nerealizovaný pokus?)
?-1876-? Adolf Russ (Julius Russ?), Hradec Králové, Chrudim čp. 79*
1893 Ignát Lindauer, čp. 125/I (nerealizovaný pokus?)*
1896?-1909 Jindřich Krink I, Havlíčkův Brod, Praha, Vysoké Mýto, Chrudim čp. 10 a 43/I
1901-1931 Antonín Mattas, Hořovice, Příbram a Chrudim čp. 361/IV a 20/IV
1901?-1902-? Jetřich Hemský, čp. 43/I, dále Chvojno, Ústí nad Orlicí, Hlinsko? a Pardubice?
1902 Jan Kinder, čp. 43/I (nerealizovaný pokus?)
1910-1938 František Syřiště, čp. 43/I a 16/III, 1938-1943 Ludmila Syřišová, vdova, čp. 16/III
1911 Karel Neudörfl, čp. 313/IV (nerealizovaný pokus?)
1921-1931 Václav Morávek, Praha-Smíchov, poté Chrudim čp. 46/IV
1924-1951 František Ulrych, Praha-Vinohrady, poté Chrudim čp. 361/IV
1925-1951 Karel Janyš, čp. 490/IV a 391/II
1927-1951 Jaroslav Rybář, čp. 541/IV
1930-1931 Jan Černý, čp. 244/III
1931-1951 Antonie Morávková, čp. 17/III
1937-1951 Jindřich Krink II, čp. 127/I
1939-1952 Jaroslav Čmugr, Terezín, poté Chrudim čp. 16/III, pobočka Nasavrky 1940-1942

Město Hlinsko
1907-1910 Josef Apeltauer, čp. 398, poté Brno?
1914-? Josef Šmejkal, čp. 30
1919-1951 Karel Šrámek, čp. 398, od 1922 pobočka Chrast
1919-1921 Eduard Železný (s Janem Čejkou?), čp. 30, poté Kolín
1920-? Josef Imramovský, čp. 145
1922-1945-? Jan Čejka (s Eduardem Železným?), čp. 30 a 18, pobočka v Horním Jelení
Před rokem 1945 J. Klesl, Polička, pobočka v Hlinsku*

Město Heřmanův Městec
?-1869-? W. Stiasny*
1902-1903 Josef Deyl, čp. 290, poté Pardubice
?-1914-? Hynek Šafner, čp. 224?, ?-1929 Hermina Šafnerová, vdova
1927-1933 Jaroslav Balada, čp. 387, poté Pardubice
1927-? Karel Krištof, čp. 387 (též Ronov nad Doubravou?)
1931-1951 Antonín Fischer (Fišer), čp. 224

Město Skuteč
?-1894-? Vil. Haníš, Skuteč*
1901-1912 Alois Flídr, Skuteč, od 1912 pobočka Hlinsko čp. 389, 1913-1919? Otilie Flídrová, vdova
?-1927-1945-? Jan Novotný, Skuteč, Proseč
?-1928-1951-? V. F. Vrabec, Skuteč*

Ostatní místa Chrudimska
1904 Bedřich Trsek, Košinov čp. 1 (nerealizovaný pokus?), Hradec Králové?
?-1924-? Karel Závodský, Luže*
1928-1951 Eduard Víšek, Slatiňany čp. 45, od 1940 pobočka Nasavrky čp. 16
?-1929-1932-? Karel Krištof, Ronov nad Doubravou (též Heřmanův Městec?)*
1932-195? Jan Filip, Chrast, čp. 444 a 494
?-1936-1944-? Josef Němec, Ronov nad Doubravou*
1937-1953 Bohuslav Chour, Hrochův Týnec, čp. 183 a 236, předtím Hořice?
?-1937-? J.? Langerová, Luže*
Před rokem 1945 Viktor Mráz, Trhová Kamenice, Praha?*
Před rokem 1945 Ladislav Bubák, Chrast (ateliér?)*

Hvězdičkou označená jména značí fotografy, k nimž prozatím chybí prameny úřední povahy.

Podrobnější informace k jednotlivým ateliérům (řazeno abecedně podle příjmení)

Josef Apeltauer, Hlinsko 1907-1910
Provozoval fotografickou živnost v čp. 398 v Hlinsku na základě opovědi (ohlášení) ze dne 10. 9. 1907 a následně vydaného živnostenského listu z 27. 12. 1907. Živnosti se vzdal dopisem Okresnímu hejtmanství v Chrudimi ze dne 21. 10. 1910. V té době uváděl jako bydliště Brno, Novou ulici čp. 78. Co se týká fotografické tvorby, máme zatím k dispozici jediný snímek označený jménem J. Apeltauer. Fotografie vznikla kolem roku 1912 a zachycuje úpravu řeky Chrudimky v okolí Pardubic. Souvislost s Apeltauerovým ateliérem v Hlinsku není jistá.

Jaroslav Balada, Heřmanův Městec 1927-1933
Narodil se 15. (17?) 9. 1901 v Heřmanově Městci, svou živnost ohlásil 8. 3. 1927, v té době byl členem Společenstva fotografů v Praze-Vinohradech. Živnostenský list mu byl vydán 2. 8. 1927, provozovna se nacházela v místě bydliště, tj. v čp. 387. Balada později přesunul svou živnost do Pardubic, kde začal podnikat 16. 3. 1933. Živnosti v Heřmanově Městci se vzdal 3. 3. 1933, oficiálně zanikla 21. 4. 1933.

Eugen Bourdon (Hummel-Bourdon), Chrudim 1863-1871?
Narodil se roku 1812 ve Vídni. Spolu s Františkem Gallatem patřil k nejvýznamnějším postavám chrudimské a východočeské fotografie druhé poloviny 19. století, přesto máme informací k jeho osobě poměrně málo. Složitá je již otázka správné podoby příjmení. Jméno Hummel (čmelák) vzniklo překladem z francouzského Bourdon. V pramenech nacházíme primární variantu Bourdon i sekundární Hummel-Bourdon a zdá se, že fotograf sám nepreferoval ani jednu z nich. My se přikloníme ke kratší variantě.

Dle Jiřího Charváta byl Eugenovým otcem portrétista a litograf Karel Bourdon, který uprchl před francouzskou revolucí do Rakouska a snad i dále do Uher, matka se jmenovala Aglaé Guédor du Perey. V letech 1834-1845 byl Eugen žákem vídeňské malířské akademie, jejíchž výstav se účastnil. K tomuto období se váže poněkud nejasná zmínka o jeho malířské cestě do Bukurešti (1837). Jako výtvarník se Bourdon zabýval malbou portrétů, žánrů a litografií.


Fotografie budovy gymnázia čp. 6/II (Školní náměstí)
od E. Hummel-Bourdona (po roce 1862).
Neznámo kdy a kde se oženil s Adélou Vilemínou Karolínou Kollerovou, dcerou malíře Josefa Kollera z Telče. V roce 1856 byl Bourdon označován jako "fabrikant" v Zámrsku čp. 62 (okres Ústí nad Orlicí). Ani zde neznáme bližší podrobnosti.

První zmínky o pobytu rodiny Bourdonových v Chrudimi spadají do roku 1861. Nejpozději od srpna toho roku projednávaly různé úřady Bourdonovu žádost o povolení vyučovat dívky francouzskému jazyku a kreslení. Přestože záležitost nebyla zcela uzavřena, vydal Bourdon v září 1861 dvojjazyčné tištěné oznámení, že od 1. 10. 1861 zahájí vyučování ve školní světnici dívčí školy. Nabízel též soukromé vyučování francouzštiny, kreslení a němčiny. V té době bydlel v čp. 33/I ve Filištínské ulici.

V Chrudimi se Bourdon uvedl dvěma kresbami zachycujícími odhalení pamětní desky Josefu Resslovi 29. 6. 1861 a slavnostní mši konanou při této příležitosti na Resslově náměstí. Vyzdobil rovněž diplomy čestného občanství udělené Františku Palackému, Františku Ladislavu Riegrovi a rytíři Jáchymu Hierschel-Minerbimu. Ve vzpomínkách Marie Burešové (zemřela 14. 4. 1928 ve věku 83 let) najdeme zmínku o tom, že v 15 letech ji vyučoval "Emil Bourdon, který se ku konci let 50tých v Chrudimi usadil a vedle francouzštiny vyučoval i soukromě kreslení. Od něho odnesla jsem si hlavně dobrý návod k malbě olejovými barvami a zálibu pro mistry holandské, hlavně pro Vourmanna, dle něhož jsem různé scény ráda kreslila. Když pan Bourdon později vzdal se učitelství a zařídil si v Chrudimi fotografický atelier, bylo zase na čas konec s mým uměním."

Bourdonova manželka se v úředních pramenech objevuje na podzim roku 1861. Tehdy si požádala o povolení živnosti šperkařství, resp. modistství v čp. 33/I ve Filištínské ulici. Ze žádosti se dovídáme, že v té době bylo Adéle 31 let, příslušela do obce Rejkovice v okrese Hořovice, povolání manžela bylo učitel francouzštiny. Chrudimský městský úřad žádost doporučil přípisem ze dne 19. 10. 1861 a okresní úřad ji na začátku listopadu schválil.
Fotografickou živnost v "Glassalonu" v čp. 125/I Bourdon opověděl přípisem ze dne 29. 8. 1863. V té době byl stár 51 let, příslušný do Hořovic. Opověď byla přijata 4. 9. 1863, živnost s výjimkou rozmnožování literárních a uměleckých výrobků úřady schválily 6. 9. 1863. Kde měl Bourdon ateliér poté, co František Gallat v roce 1866 ohlásil svou živnost do čp. 125/I, s jistotou nevíme. Rodina sídlila v roce 1868 v čp. 58/IV (Masarykovo náměstí), v letech 1869-1871 v čp. 79/IV v Poděbradově ulici. Její stopy v Chrudimi mizí v roce 1871, kdy končil čtvrtou třídu místního gymnázia syn Karel (narozen v Zámrsku 26. 12. 1856).

Pro pozdější osudy máme pouze několik záchytných bodů. Knihovna Regionálního muzea v Chrudimi uchovává druhé vydání publikace Karla Leopolda Bourdona Fotograf amatér (1904; první vydání vyšlo vlastním nákladem v Novém Městě nad Metují roku 1896). Autor, c. k. oficiál při dani cukerní, sídlící v Podzámčí, uvádí, že je synem fotografa a fotografií se zabývá od roku 1870. K. L. Bourdon publikoval též v časopisu Fotografický obzor. Zemřel v roce 1905. Díky internetu máme další dvě informace, které však teprve čekají na své prověření: Za syna Eugena Bourdona označuje Karla Leopolda historik Pavel Scheufler, na stránkách města Vídně pak nacházíme v seznamu osobností pohřbených na jednom z vídeňských hřbitovů Karla Hummel-Bourdona, malíře.

Z tvorby Eugena Bourdona se naštěstí dochovaly desítky snímků. Jejich hodnota byla známa již před mnoha lety. Například v roce 1926 navrhl člen chrudimského klubu fotografů amatérů Stanislav Kalandra doporučit místnímu muzeu, aby pátralo po starých Bourdonových daguerrotypiích, které "jsou prý v našem městě porůznu v soukromých rukou a snažilo se je získati je pro sebe jako cenné doklady začátků fotografie." K zajímavým pracím patří fotoalbum úředníků Krajského soudu v Chrudimi označené letopočtem 1863 a slepotiskovou vinětou Eugéne Bourdon Chrudim. Bourdon též fotografoval následky rakousko-pruské války roku 1866. Vzhledem ke svému významu byl zařazen do publikace Pavla Kobetiče o nejvýznačnějších osobnostech Chrudimska.

Josef Bousek, Chrudim 1863-?
Přestože k podnikání J. Bouska máme k dispozici jen jeden úřední spis z jara 1863, stojí jeho obsah za pozornost. Dne 29. 4. 1863 Bousek podal okresnímu hejtmanství žádost o povolení fotografické živnosti v Chrudimi čp. 9/I, v níž píše, že je vyučen fotografem pro vyhotovování fotografických podobizen a jiných zástojů a chce podnikat v Chrudimi a okolí. Při vyměřování daně měly úřady podle něj přihlédnout k tomu, že toto "umělectví" se dá provozovat pouze v létě a jen při příznivém počasí (4 nebo 5 měsíců), výdělky jsou skromné a v Chrudimi je navíc ještě jeden fotograf. Rozmnožovat literární a umělecké výrobky nehodlá, protože na takové věci není odbyt a fotografují se pouze podobizny. K žádosti přiložil vysvědčení mravů a domovský list obce Krupá (okres Havlíčkův Brod). Tyto dokumenty dnes ve spisu chybí. Jiří Charvát uvádí, že byl snad synem Josefa Bouska, mlynáře v Dolní Krupé čp. 11. Žadatel byl předběžně vyslechnut u městského úřadu a v protokolu se dočteme, že Bouskovy obrazy byly k veřejnému nahlédnutí vyvěšeny na čp. 6/I na náměstí. Žádost byla schválena 19. 5. 1863, a to je zatím poslední zmínka o působení J. Bouska v Chrudimi.

Jan Čejka, Hlinsko 1922-1945?
Narodil se 6. 12. 1894 v Oldřeticích (bývalý okres Vysoké Mýto). Dopisem ze dne 10. 1. 1922 ohlásil, že od 1. 1. 1922 (sic!) zamýšlí provozovat řemeslnou fotografickou živnost. V dubnu dodal vysvědčení o práci pomocníka u firmy Emanuel Rybka v Ústí nad Orlicí od 1. 4. 1919 do 30. 4. 1920. (obchodvedoucím zde byl Eduard Železný). Živnostenský list byl Čejkovi vydán 13. 9. 1922 pro provozovnu v Husově ulici čp. 30 v Hlinsku, kde žadatel rovněž bydlel. V té době byl členem Společenstva fotografů pro obvod živnostenské a obchodní komory v Praze. Čejka snad spolupracoval s Eduardem Železným - na dochované obálce na fotografie nacházíme firemní hlavičku Železný a Čejka, Hlinsko, Husova 30, filiálka Horní Jelení.

Čejka později přesunul svou živnost do čp. 18 v Hlinsku. Buď se tak stalo k 2. 4. 1932, kdy mu byl pro toto místo vydán živnostenský list na svobodnou živnost prodeje fotografických potřeb, nebo až k 26. 9. 1944, jak praví zápis v rejstříku živností a spis o stavbě šikmé střechy nad fotoateliérem. Této střeše vděčíme za dochování fotografie části ateliéru. Čejka ji přiložil k přiznání majetku z let 1945-1946 jako důkaz o poškození ateliéru vodou zatékající poškozenou střechou v roce 1944. V přiznání se též nacházejí seznamy vybavení.

Jan Černý, Chrudim 1930-1931
Narodil se 16. 5. 1894 v Blížňovicích, živnost fotografie s vyloučením fotografie portrétní opověděl 6. 3. 1930, živnostenský list byl pro Chrudim čp. 244/III vydán 3. 4. 1930. Černý v té době příslušel do Chrudimi a byl členem Společenstva různých živností Chrudim. Živnost úředně zanikla 5. 11. 1931.

Jaroslav Čmugr, Chrudim a Nasavrky 1939-1952
Narodil se 3. 2. 1896 v Nymburce, zemřel patrně 28. 12. 1946 v Chrudimi. Po předchozím působení v Terezíně (Pražská ulice čp. 169) ohlásil 4. 7. 1939 živnost u Okresní politické správy v Chrudimi. Živnostenský list byl pro Chrudim čp. 16/III vydán 18. 9. 1939. V té době Čmugr příslušel do Nymburka a byl členem Společenstva fotografů v Hradci Králové. Dle rejstříku živností měl pobočný závod v Nasavrkách od 13. 6. 1940 do 15. 1. 1942. Po Čmugrově smrti byla od 12. 5. 1947 živnost oficiálně provozována vdovským právem. Zanikla začleněním do krajského družstva Fotografia Pardubice dnem 1. 1. 1952.

Čmugr převzal ateliér po zemřelém Františku Syřišovi a finančně se vyrovnával s vdovou.
Dodejme, že jméno "Čmugr" se stalo přezdívkou pro člena chrudimského aeroklubu M. Hýbla, aktivního amatérského fotografa a filmaře.

Josef Deyl, Heřmanův Městec 1902-1903
Narodil se roku 1876 v Bohdanči. Fotografickou živnost ohlásil jako živnost vedlejší 6. 9. 1902 coby obchodník v Heřmanově Městci na náměstí v domě u paní Brozanové čp. 290. Deyl se patrně 20. 2. 1903 odstěhoval do Pardubic a 14. 3. 1903 oznámil, že živnost v Městci provozoval asi jen 2 měsíce a nyní hodlá pokračovat v Pardubicích, kam v té době příslušel.

Z fotografické tvorby jsou dochovány desítky snímků, především z pardubického období. K Heřmanovu Městci a jeho okolí se vztahuje Deylem vydaný soubor pohlednic, cenné jsou fotografie z návštěvy prezidenta Masaryka v Chrudimi roku 1921, zajímavá je fotomontáž letadla Blériot nad chrudimským hlavním náměstím.

Jan Filip, Chrast 1932-195?
Narodil se 22. 6. 1905 v Chrasti. Živnost ohlásil 17. 2. 1932, živnostenský list byl vydán 6. 4. 1932 pro Chrast čp. 444. V té době byl Filip členem Společenstva fotografů v Praze XIII. K 19. 7. 1944 došlo k přesídlení bytu i provozovny do čp. 494. Živnost zanikla vzdáním se ve prospěch komunálního podniku 18. 5. 195? (konec záznamu v rejstříku živností je nečitelný). V současnosti známý soubor Filipových fotografií nevybočuje z běžné produkce.

Antonín Fischer, Heřmanův Městec 1931-1951
Narodil se 21. 7. 1892 v Příbrami. Dne 8. 1. 1930 oznámil úřadům zánik firmy Fotografický atelier Hynek Šafner v Heřmanově Městci v souvislosti s úmrtím vdovy Herminy Šafnerové. Fischer podnik převzal a ohlásil vlastní živnost, v té době bydlel v podnájmu v Tovární ulici čp. 439. Z pramenů vysvítá, že patrně od roku 1917 pracoval jako fotograf pro šlechtickou společnost Kinských v Heřmanově Městci (hrabě Kinský hradil údajně veškeré výlohy), u Šafnerů byl zaměstnán nejpozději od 20. 6. 1914 až do 1. 11. 1930 jako "síla vedoucí". Přesto ještě v roce 1930 neměl složeny příslušné zkoušky. Živnostenský list pro čp. 224 proto obdržel až 20. 2. 1931 (tovaryšskou zkoušku složil 13. 2. 1931), tehdy byl členem Společenstva fotografů v Praze XII. Živnost zanikla vzdáním se 1. 4. 1951 (patrně začleněna do družstva Fotografia). V poválečném přiznání majetku se dochovaly seznamy fotografického vybavení. Značka Fišer (?) Heřmanův Městec je uvedena na několika dochovaných fotografiích. Část jeho pozůstalosti se nachází v soukromé sbírce.

Alois Flídr, Skuteč a Hlinsko 1901-1919?
Narodil se 5. 5. 1874 v Nových Hradech (bývalý okres Vysoké Mýto), zemřel 1. 12. 1912 v okresní nemocnici na Královských Vinohradech na zánět pobřišnice při zánětu slepého střeva, pohřben byl v Nových Hradech. Živnostenský list pro Skuteč mu byl vydán 10. 7. 1901, dopisem ze dne 20. 4. 1912 oznámil prostřednictvím skutečského notáře Jana Gregory otevření pobočného závodu v čp. 389 v Hlinsku, a to od 1. 12. 1912. V Hlinsku měl zařízený ateliér, kde se pouze "braly" snímky a kam majitel nebo jeho dělník střídavě dojížděli. Ostatní práce se konaly ve Skutči. Převzetí živnosti právem vdovským dle § 56 zákona z 5. 2. 1907 č. 26 říšského zákoníku oznámila Otilie Flídrová dopisem z 12. 1. 1913. Jako svého zástupce v Hlinsku nahlásila Josefa Šrámka (narozen 14. 1. 1890 v Josefově, příslušný do Vysokého Mýta), který předtím působil i v hlavním závodě ve Skutči. Úřady požadovaly, aby ve filiálce byl samostatný zástupce, ale nakonec byla žádost ze strany Okresního hejtmanství v Chrudimi schválena. Společenstvo fotografů v Praze nemělo námitek. Josef Šrámek zmizel v první světové válce, hlinecký ateliér převzal v roce 1919 jeho bratr Karel.

Fotografie hrobky Polívkova rodu z Chrudimi.
Zhotovil jeden z nejznámějších chrudimských fotoateliérů Tietz-Gallat.

František Gallat (Karla Gallatová a Edmund Tietz), Chrudim 1866-1893?
Narodil se 30. 11. 1818 v Novém Bydžově, zemřel 6. 5. 1889 na souchotiny v čp. 51/IV, pohřben byl na hřbitově U Václava. Patřil k nejvýznamnějším chrudimským fotografům druhé poloviny 19. století. Překročil hranice klasického portrétu, věnoval se místopisné fotografii, působil za hranicemi města a regionu Chrudimska.

Gallat se údajně vyučil v Chrudimi v roce 1834 sedlářství, řemenářství a čalounictví. V roce 1862 mu manželka Antonie postoupila polovinu domu čp. 125/I v Chrudimi, kde měl původně ateliér Eugen Bourdon, který prý Gallata naučil fotografovat. Spisy týkající se přístavby v zadní části domu čp. 125/I, provedené v druhé polovině roku 1863 Gallatem, lokalizují fotografickou dílnu kamsi do prvního patra nad zmiňovanou přístavbu. Do domu čp. 125/I Gallat 16. 3. 1866 ohlásil fotografickou živnost, povolena byla hned následujícího dne. Dle chrudimského historika Jiřího Charváta je pro toto místo ateliér doložen také v letech 1881 a 1885. Charvát dále píše, že "V roce 1885 a 1893 se v inzerátech uvádí, že ateliér se nalézá na Janském předměstí proti budově p. Wiesnera u dvora Karla Khoma (bývalé čp. 51/IV s frontou do Husovy ulice, dům byl zbořen a je tam prodejní část hotelu Romania)." Situaci kolem ateliéru nám komplikuje fakt, že v listopadu roku 1868 vyšel v místních novinách Koruna inzerát fotoateliéru sester Gallatových (?), dle J. Charváta navíc v roce 1878 samostatně inzerovala jak Gallatova dcera Karla, jež se u otce vyučila, tak její muž Edmund Tietz, a to s dodatkem "dříve Gallat". Na fotografiích z pozdějšího období však najdeme i firmu Tietz-Gallat. Ta měla vídeňskou filiálku s adresou Mariahilferstraße 110 a vedle toho se pyšnila Pochvalným uznáním výtečných výkonů fotografických od hraběte Eduadra Taaffeho, Odměnou průmyslu českému od Řemeslnické besedy v Poděbradech (1879) a cenou ministerstva obchodu.

O Karle Gallatové a jejím manželovi máme informací poskrovnu. Edmund Tietz měl pocházet z Gdaňska, Karla Gallatová se za něj provdala jako třicetiletá v roce 1878. J. Charvát cituje z místního tisku, že Tietz: "přiženiv se provozuje živnost fotografickou, není ještě nic češtiny mocen, byl však přijat do svazku obecního." Ze spisů Okresního hejtmanství v Chrudimi víme, že na začátku roku 1888 se projednávalo Tietzovo přijetí do rakouského státního svazku. Zřejmě nejpozději od roku 1894 Karla (Carolina) s Edmundem pobývali pouze ve Vídni. Z roku 1902 pochází zatím poslední dostupná fotografie ateliéru Edmund Tietz.

Gallatova a Tietzova tvorba se dochovala v řadě exemplářů, podchycena je i v úřední agendě. Například chrudimské okresní hejtmanství v září roku 1880 projednávalo otázku zveřejnění fotografií následků povodně v Hlinsku ateliérem Tietz-Gallat. František Gallat vydal v roce 1875 patrně první chrudimskou tištěnou fotografickou publikaci pod názvem Album města Chrudimě, v ceně 1 zl. 20 kr., se 34 záběry ulic, jednotlivých budov a celkových pohledů na město.
František Gallat byl zařazen do publikace Pavla Kobetiče o nejvýznačnějších osobnostech Chrudimska.

Jetřich Hemský, Chrudim 1901?-1902-?
Živnost v čp. 43/I ve Filištínské ulici (u Pardubické fortny) opověděl 26. 3. 1902, jeho podnik je k tomuto roku zapsán i v seznamu chrudimských živností vedeném u městského úřadu (s nesprávným číslem popisným 45/I). Kudrnáčův Adresář a popis polit. okresu chrudimského vydaný kolem roku 1903 v seznamu chrudimských fotografů Hemského na rozdíl od J. Krinka a A. Mattase neuvádí, zato v něm má Hemský půlstránkový inzerát. Jak dlouho Hemský v Chrudimi pobyl, nevíme. Značka Hemský Chrudim se nachází na fotografii Slatiňan z roku 1901, jiný snímek Slatiňan nese pro změnu značku Hemský Chvojno. Rokem 1904 je datována fotografie účastníků malířského kursu při Průmyslovém muzeu v Chrudimi. Na rodinné fotografii z roku 1926 jsou uváděna sídla v Ústí nad Orlicí, Pardubicích a Hlinsku. Firma Foto Hemský dnes sídlí v pardubickém nákupním centru Grand. Případné propojení těchto podniků s "chrudimským" Jetřichem na své objasnění teprve čeká.

Bohuslav Chour, Hrochův Týnec 1937-1953
Narodil se 25. 2. 1887 v Hrochově Týnci. Živnost ohlásil 26. 8. 1937, živnostenský list byl vydán 1. 10. 1937 pro čp. 183. V té době byl Chour členem Společenstva fotografů v Praze II. K 18. 5. 1942 došlo k přesídlení bytu i provozovny do čp. 236. Živnost byla přerušena 1. 10. 1952 pro nemoc, zanikla vzdáním se 15. 12. 1953. Na jedné fotografii ve fondu Archiv obce Hrochův Týnec je uvedena značka B. Chour Hořice.

Josef Imramovský, Hlinsko 1920-?
Narodil se 6. 7. 1884 ve Stružinci. Fotografickou živnost s vyloučením portrétní fotografie ohlásil 20. 7. 1920, živnostenský list byl vydán 31. 7. 1922 pro čp. 145. V té době byl Imramovský členem Společenstva fotografů v Praze. Dle vzpomínek Vladimíra Červenky provozoval Imramovský skrovnou živnost ve svém bytě snad ještě po druhé světové válce.

Karel Janyš, Chrudim 1925-1951
Narodil se 22. 10. 1897 v Chrudimi, zemřel 15. 12. 1984 tamtéž. O povolení řemeslné fotografické živnosti požádal 8. 3. 1925 s tím, že ji povede zatím v menším rozsahu v soukromém bytě v Habrmanově domě čp. 490/IV. K žádosti přiložil vysvědčení od firem Antonín Mattas a Otto Dítě. Živnostenský list byl vydán 30. 3. 1925. V té době byl Janyš členem Společenstva fotografů v Praze. Živnost byla přerušena od 28. 6. 1943 do 9. 4. 1945, zanikla vzdáním se 1. 4. 1951, resp. byla začleněna do družstva Fotografia.

O životě Karla Janyše máme díky dochovaným dokumentům a vzpomínkám více informací, než u jiných fotografů. Matka Julie, rozená Smolíková byla vychovatelka, otec Václav truhlářský mistr, zemřel, když byly Karlovy dva roky. Karel se v letech 1911-1914 vyučil u Antonína Mattase, poté narukoval do války. Dostal se do jaderského přístavu Kotor, kde onemocněl malárií. Následky nemoci se projevovaly ještě několik let po válce. Tovaryšskou zkoušku složil v Praze 24. 1. 1923 a o dva roky později si zřídil vlastní živnost. Ta se brzy zaběhla, a tak v listopadu 1926 zahájil Janyš společně s F. Žižkou stavbu dvojdomku v Heydukově ulici. Janyšova část byla dokončena v srpnu 1927 a obdržela čp. 391/II. V roce 1937 proběhla adaptace a rozšíření fotografického ateliéru. Po zrušení živnosti pracoval Janyš v družstvu Fotografia, později v n. p. Eva Chrudim na čističce. Měl malířské nadání, velký smysl pro humor, věnoval se hudbě, sportu a turistice.

Profese fotografa mu přinášela zajímavé zkušenosti. Například v Praze v době učení fotografoval v pitevně (snad v nemocnici na Karlově), za druhé světové války fotografoval německé i ruské vojáky, kteří posílali své fotografie svým blízkým, v Chrudimi pořizoval snímky z vyhlídkového letadla a dokumentoval různé objekty. Stýkal se s řadou osobností města: učitelem a hudebníkem Vladimírem Břízou, spisovatelkou Marií Hrubešovou (Kornelovou), spisovatelem Miroslavem Hanušem ad.

Prokop Jičínský, Chrudim 1860
Narodil se snad v roce 1836, byl synem chrudimského m칝ana z čp. 28/I. Dne 25. 8. 1860 požádal okresní hejtmanství o povolení provozování fotografie ve městě Chrudimi a v Království českém. Při protokolárním řízení u městského úřadu 3. 9. 1860 prohlásil, že zamýšlí "obživu v photografování" provozovat nejen ve městě, ale také jako cestující fotograf. Městská rada jeho žádost doporučila ke schválení, kterého však nebylo ani třeba, nebo dle vyjádření nadřízeného orgánu ze 17. 10. 1860 se fotografie počítá mezi krásná umění a nepotřebuje povolení. Žádnou zprávu o realizaci Jičínského plánu ani fotografii z jeho tvorby zatím nemáme.

Jan Kinder, Chrudim 1902
V roce 1902 byl zaregistrován do rejstříku živností u okresního i městského úřadu, a to v čp. 43/I ve Filištínské ulici, nic dalšího o jeho podniku v tuto chvíli nevíme.

Jindřich Krink I, Chrudim 1896?-1909
Narodil se 13. 1. 1864 v Úpici, zemřel 5. 4. 1909 v Chrudimi. Pohřben je na hřbitově U Václava. Počátky Krinkova podnikání v Chrudimi můžeme klást do 90. let 19. století. Na jeho fotografiích jsou jmenovány provozovny na Královských Vinohradech (zde se mu narodil syn Jindřich Krink II.), ve Vysokém Mýtě, v Havlíčkově Brodě a v Chrudimi v čp. 10 a čp. 43/I ve Filištínské ulici. Tento dům byl dle Čeňka Floriána ve vlastnictví rodiny Krinkových od roku 1892, Jindřich Krink ml. jej "zakoupil" v lednu 1896. Krink pro fotografování používal nárožní zahradní altán na zahradě, kde byla později postavena budova okresního soudu.

Chrudimské noviny Český východ 22. 5. 1897 referovaly, že fotograf Jindřich Krink uspořádal ve své výkladní skříni na náměstí výstavu chrudimských krásek. Bylo konstatováno, že "Velice zdařilé fotografie svědčí o umělecké dovednosti p. Krinka, vystavěné obrázky pak o tom, jak bohatá jest Chrudim na krásky vůbec." Krink byl i ve styku s místním klubem fotografů amatérů. V březnu 1908 nabídl pro členy klubu svou komoru, nabídka však byla v červenci téhož roku odmítnuta.

Z Krinkovy fotografické tvorby se dochoval poměrně reprezentativní vzorek. Až na několik výjimek se jedná především o portréty, z toho některé zachycují významné chrudimské osobnosti - MUDr. Roberta Musila a jeho manželku Marii, operní zpěvačku, dále lékárníka Aloise Leisera, redaktora místních novin Josefa Tomše apod.

Jindřich Krink II, Chrudim 1937-1951
Narodil se 23. 1. 1907 v Praze, zemřel 24. 1. 1964 v Pardubicích, kde je i pohřben. Syn fotografa Jindřicha Krinka I. Vyučil se u Františka Ulrycha v Chrudimi v letech 1921-1925, tovaryšskou zkoušku složil v Praze 25. 9. 1931. Živnost ohlásil 31. 7. 1937, živnostenský list byl vydán 1. 4. 1938 pro čp. 127/I v Široké ulici. (Předtím snad působil v Hybernské ulici čp. 24 v Praze.) V době založení chrudimského podniku bydlel Krink v čp. 51/II, příslušel do Českých Verneřovic (bývalý okres Broumov) a byl členem Společenstva fotografů v Praze II. Živnost v roce 1938 nebo 1939 rozšířil o prodej fotografických potřeb. Zanikla začleněním do družstva Fotografia 1. 4. 1951. Z družstva Krink po nějaké době odešel, byl zaměstnán u komunálních služeb a poté u ČSAD, k profesi fotografa se vrátil, když přijal místo v kolínské pobočce družstva Fotografia. Tam denně dojížděl. Krátce před smrtí se přestěhoval do Pardubic. V poválečném přiznání majetku se dochoval seznam vybavení chrudimského ateliéru.

Karel Krištof, Heřmanův Městec a Ronov nad Doubravou? 1927-1932-?
Narodil se 9. 11. 1903 v Hradci Králové. Živnost ohlásil 14. 1. 1927, živnostenský list byl vydán 28. 2. 1927 pro čp. 387. V té době příslušel do Prahy (předtím do Pouchova, okres Hradec Králové) a byl členem Společenstva fotografů v Praze-Vinohradech. Záznam v rejstříku živností je škrtnut bez bližšího vysvětlení. Zda existuje souvislost s fotografem Karlem Krištofem z Ronova nad Doubravou prozatím není jasné.

Ignát Lindauer, Chrudim 1893
Jiří Charvát napsal v roce 1989 ve svém článku o prvních chrudimských fotografech, že Lindauer se jako fotograf v Chrudimi "mihl" v roce 1893, a to v čp. 125/I. Lindauerovu tvorbu dokládá jedna fotografie uložená v Regionálním muzeu v Chrudimi.

Antonín Mattas, Chrudim 1901-1931
Narodil se v roce 1865 v Plzni. Na Mattasových fotografiích jsou uváděny závody v Příbrami, Hořovicích a v Chrudimi. Živnostenský list pro Chrudim čp. 361/IV v Husově ulici byl vydán 23. 1. 1902, živnost existovala zřejmě již od 15. 5. 1901. Mattas ji ukončil 30. 4. 1924, ale 9. 1. 1925 opověděl novou v čp. 20/IV a nový živnostenský list mu byl vydán 23. 2. 1925. V té době příslušel do Plzně a byl členem Společenstva fotografů v Praze-Vinohradech. Fotografického řemesla se definitivně vzdal 1. 7. 1931.

Mattas postavil dům čp. 361/IV s ateliérem na jaře roku 1901. Na plánu firmy Josef Staněk a syn je mimo jiné zakreslena čekárna, comtoir, ateliér, pracovny, laboratoř a dámské toiletky.

U Mattase se vyučili například Eduard Železný a Karel Janyš. Mattasův ateliér převzal František Ulrych. Z Mattasovy tvorby je k dispozici celá řada snímků. Prakticky výlučně jde o portréty jednotlivých osob a skupinové fotografie, které zachycují především učitelské sbory, žákovské a studentské kolektivy.

Julius Menzel, Chrudim 1863
Wilhelm Friedrich Julius Menzel byl jedním ze čtyř fotografů, kteří v roce 1863 požádali o povolení fotografické živnosti v Chrudimi. Stalo se tak někdy před 18. 5. a jako sídlo provozovny bylo ohlášeno čp. 34/I. Z jeho tvorby je zatím známa pravděpodobně jedna fotografie. Další údaje zatím chybí.

Václav Morávek, Chrudim 1921-1931
Narodil se v roce 1862 v České Proseči (bývalý okres Nová Paka), zemřel 16. 2. 1931 v Chrudimi. Živnost ohlásil 26. 10. 1921, živnostenský list byl vydán 9. 1. 1922 pro čp. 46/IV. Předtím Morávek provozoval fotografickou živnost na Smíchově v čp. 66, živnostenský list obdržel od Okresního hejtmanství Smíchov 22. 1. 1907. V době založení chrudimského podniku příslušel do Smíchova a byl členem Společenstva fotografů v Praze. Živnost oficiálně zanikla 16. 4. 1931.

Z Morávkovy tvorby jsou významné například fotografie ze slavnosti odhalení pomníku J. Ressla v roce 1924, portréty operního pěvce Vladimíra Tomše a dalších osobností.

Antonie Morávková, Chrudim 1931-1951
Narodila se 22. 7. 1900 v Praze na Smíchově. Živnost ohlásila 29. 3. 1931, živnostenský list byl vydán 20. 4. 1931 pro čp. 17/III v Husově ulici. V té době příslušela do Prahy a byla členkou Společenstva fotografů v Praze XII. V opovědi uvedla, že absolvovala Státní grafickou školu v Praze s výborným prospěchem a působila jako vedoucí síla v závodě Václava Morávka, fotografa v Chrudimi. Dne 30. 12. 1933 požádala o rozšíření živnostenského oprávnění o prodej fotografických potřeb. Současně oznámila, že dokud si neopatří vhodnou místnost, nebude zatím prodávat. Živnostenský list byl vydán pro obchod fotografickými přístroji, potřebami a pomůckami všeho druhu potřebnými ku zhotovení a úpravě fotografií včetně rámců 15. 5. 1934. Živnost zanikla vzdáním se, resp. začleněním do družstva Fotografia 1. 4. 1951.

František Müller, Chrudim 1863-1866
Narodil se 4. 2. 1833 v Maršově, zemřel 11. 2. 1917 v Chrudimi, pohřben je na hřbitově U Václava. Müller patří k nejznámějším osobnostem chrudimského veřejného života druhé poloviny 19. století. Vystudoval malířství v Mnichově a po příchodu do Chrudimi se stal vyhledávaným malířem podobizen, jeho umělecký záběr byl však mnohem širší. V roce 1868 se ujal nevděčné role zodpovědného redaktora chrudimského deníku Koruna a za články kritizující poměry v Rakousku-Uhersku byl vícekrát odsouzen a uvězněn. Pro naše téma je podstatné, že 22. 5. 1863 byla povolena jeho fotografická živnost v čp. 80/III. V opisu žádosti o osvobození od výdělkové daně ze září 1868 Müller uvádí, že živnost neprovozuje od ledna 1866.
V Müllerově písemné pozůstalosti uložené ve Státním okresním archivu Chrudim se nacházejí dvě Müllerovy podobenky, starší z nich by snad mohla být autoportrétem. Regionální muzeum v Chrudimi má ve své sbírce fotografií Müllerův portrét od Františka Gallata.

Karel Neudörfl, Chrudim 1911
Narodil se 12. 9. 1877 v Chrudimi. Svobodnou živnost se zajímavou náplní "výroba cliché všeho druhu, planografie, kartografie, technické fotografie strojů pro ceníky, portrétní fotografie, emailové obrazy dle fotografií na kovu, reliéfy v kovu dle fotografií a do těchto oborů spadající reprodukci obrazů" ohlásil 20. 5. 1911, živnostenský list vydán 27. 7. 1911 pro čp. 313/IV. Podnik se však záhy dostal do potíží. V srpnu 1912 Společenstvo fotografů v Praze připomnělo chrudimskému okresnímu hejtmanství, že Společenstvu neohlásilo udělení živnostenského listu a že nebyl zaplacen inkorporační poplatek 50 K a jednoroční členský příspěvek. V Praze nevěděli, že Neudörfl omylem zaplatil 25 korun IX. živnostenskému společenstvu v Chrudimi a zřejmě měl za to, že svým povinnostem dostál. Hejtmanství však Neudörfla upomnělo a 10. 5. 1913 přikročilo k exekuci. Ta nemohla být vykonána, nebo dlužník byl údajně závislý na podpoře své matky, neměl kromě dvou obleků žádné jmění a bez ohrožení výživy nebylo poplatek možné zapravit. Dlužných 25 K o čtyři dny později zaplatil advokát JUDr. Havelka.

Jméno Neudörfl se vyskytuje v zápisech ze schůzí chrudimského klubu fotografů amatérů v letech 1908 a 1911, souvislost s výše uvedeným Karlem Neudörflem není však jistá. Podobně je tomu s dochovanými fotografiemi označenými jménem Neudörfl ze začátku 20. století a je pravděpodobné, že se kříží dvě osoby téhož jména. V květnu 1911 přednášel prof. Neudörfl O novějších metodách positivních členům chrudimského klubu fotografů amatérů, nejzajímavější je pak informace, že v říjnu 1911 jakýsi Neudörfl klubu nabídl, že na společnou výstavu vinohradského a chrudimského klubu v Chrudimi dodá své práce a přispěje za to 10 korunami do klubovní pokladny. Z obchodů uzavřených na výstavě měl navíc odvést 10%. Dále měl jeho podnik dodat 20 zvětšenin z negativů členů klubu, a to za cenu nejvýše asi 200 K.

Jan Novotný, Skuteč a Proseč ?-1927-1945-?
Dle evidence Městského muzea ve Skutči se narodil 22. 4. 1894 ve Skutči, zemřel 4. 5. 1959 tamtéž. Ateliér provozoval ve "Fortně", kde sídlil svého času Alois Flídr. Prosečská pobočka vznikla patrně až po roce 1928. S Novotným souvisí zajímavá fotografie "Tábor lidu ve Skutči 21. 1. 1932", na níž se nachází jednak značka jeho ateliéru, jednak je na ni rukou připsáno, že ji provedl Antonín Zápotocký (tento dělnický vůdce a československý prezident byl vášnivým fotografem). Novotný se podílel na fotografickém albu zachycujícím květnové události roku 1945 ve Skutči, které vydal tamní národní výbor.

Václav Rojar, Chrudim 1856
Dlouho byl za prvního chrudimského fotografa považován Prokop Jičínský. Na jaře roku 2006 byl však ve Státním okresním archivu Chrudim objeven spis se žádostí Václava Rojara o povolení provozování fotografie v zemích Koruny české. Rojar žádost podal 5. 3. 1856 a na její podporu uvedl, že se vyučil u licencovaného fotografa Johanna Kotrče, je zachovalý m칝an, majitel domu čp. 154/II (náměstí U Vodárny) a že chce vyhovět zájmu veřejnosti o portréty. Městská rada schválení doporučila a okresní hejtmanství ji postoupilo v květnu 1856 pražskému místodržitelství s neznámým výsledkem. Z místních pramenů víme, že zmíněný dům koupil v roce 1832 Václav Rojar ze Štěpánova (panství Rychmburk), prodán byl zřejmě roku 1872. Po zveřejnění tohoto objevu v internetové verzi Chrudimského zpravodaje se ohlásil člen rodiny Rojarů z Uherského Ostrohu a poskytl upřesňující informace. V rodinné kronice se o Václavu Rojarovi píše, že si v mladém věku rozsekl koleno, aby nemusel na vojnu a v důsledku toho pak do konce života kulhal. Jiné prameny však hovoří o tom, že byl jako člen Národní gardy zraněn v revoluci roku 1848, konkrétně při srážce s husary u Běchovic. Byl velmi umělecky nadaný a živil se tím, co ostatní lidé neuměli. Například opravami hodin, malbou domovních štítů apod. Nežil však podle představ rodiny. Fotografování v kronice zmiňováno není. Jihomoravská větev Rojarů má k danému oboru blízko, mimo jiné z tohoto rodu pochází filmový režisér Jan Hřebejk.

Adolf Russ (Julius Russ), Chrudim ?-1876-?
Narodil se 14. 4. 1820 v Lázních Bělohrad, zemřel 23. 5. 1911 v Kutné Hoře. Dle historika Pavla Scheuflera patří Russ k nejvýznamnějším fotografům tzv. vizitkové éry, sídlícím mimo Prahu. Byl též středoškolským profesorem, malířem a ilustrátorem. Vystudoval malířskou akademii ve Vídni, nejpozději od roku 1846 žil v Hradci Králové, fotografií se začal zabývat snad kolem roku 1860. Souvislost s Chrudimí vyplývá z fotografií, na nichž je kromě hradeckého závodu uvedena také filiálka v Chrudimi čp. 79. Ateliér Adolfa Russe převzal v roce 1883 syn Julius (narozen 1852 v Hradci Králové, zemřel tamtéž v roce 1917), jehož eventuální působení v Chrudimi je zatím velkou neznámou.

Jaroslav Rybář, Chrudim 1927-1951
Narodil se 31. 12. 1894 v Chrudimi. Živnost ohlásil 23. 9. 1927, živnostenský list byl vydán 14. 10. 1927 pro novostavbu domu, jenž později obdržel čp. 541/IV. Stavba byla dokončena 30. 11. 1927, na stavebním plánu nacházíme jména Antonín Rybář (vrchní berní správce) a Jaroslav Rybář (fotograf). Jaroslav v té době bydlel v čp. 8 na tehdejší Palackého třídě a byl členem Společenstva fotografů v Praze-Vinohradech. Dne 27. 3. 1934 opověděl provozování obchodu fotografickými přístroji, potřebami a pomůckami všeho druhu, potřebnými ku zhotovení a úpravě fotografií včetně rámů v plném rozsahu. Živnostenský list byl vydán pravděpodobně 13. 4. 1934. Živnost zanikla vzdáním se, resp. začleněním do družstva Fotografia 1. 4. 1951.

Z Rybářových fotografií je známo několik portrétů (např. Vladimíra Tomše) a skupinových fotografií, Rybář přispěl i do publikace Stará Chrudim od Jaroslava Adámka a Ferdinanda Pochobradského z roku 1932.

Josef Semenec, Chrudim 1867
Opověď fotografické živnosti podal 15. 8. 1867, povolena byla o dva dny později. Více zatím nevíme.

František Syřiště, Chrudim 1910-1943
Narodil se 27. 11. 1882 v obci Vesec (okres Jičín), zemřel 5. 4. 1938 v Chrudimi. Živnost v čp. 43/I ohlásil 12. 4. 1910, zahájil snad 22. 8. 1910. V té době příslušel do obce Volanice (bývalý okres Nový Bydžov) a byl členem Živnostenského společenstva IX v Chrudimi. Patrně na začátku roku 1923 dostal Syřiště z čp. 43/I výpověď a v březnu 1923 mu byl schválen plán na zřízení ateliéru v čp. 16/III v Husově ulici. Do roku 1929 zde Syřiště vybudoval komplex provozoven a obchůdků, které pronajímal. V roce 1929 postavil za podobným účelem ještě dům čp. 474/III. Dne 16. 2. 1934 Syřiště oznámil, že 1. 3. 1934 zahájí při svém závodě v Nádražní ulici čp. 16/III prodej fotografických desek, papírů, kartonů, přístrojů, chemikálií a veškerých potřeb pro fotoamatéry, živnostenský list na tuto činnost mu byl vydán 19. 3. 1934.

Dům F. Syřištěho v Husově ulici těsně před demolicí.
Na fasádě je znatelný nápis "Ateliér Syřiště".

Dodejme, že v roce 1916 Syřiště údajně požádal o souhlas s provozováním kina, v letech 1922-1924 držel živnostenský list na obchodní jednatelství a komisionářství. K jeho koníčkům patřily šachy, nějaký čas byl funkcionářem chrudimského šachového klubu.

Asi tři měsíce po manželově smrti přerušila vdova Ludmila (narozena 18. 10. 1887) dočasně živnost. Obnovu oznámila 20. 12. 1938, jako zástupkyni při provozování ustanovila Marii Vomáčkovou, rozenou Vlkovou, která se narodila 23. 8. 1901 v Praze a příslušela do Karanic v okrese Nový Bydžov. Definitivní ukončení přišlo na konci května 1943. Ateliér si pronajal Jaroslav Čmugr.

Fotografie F. Syřištěho z vánočních trhů v Průmyslovém muzeu (30. léta 20. století).


Dokumenty vztahující se k poválečnému přiznání majetku poskytují zajímavé údaje o konci části vybavení ateliéru. Vdově zůstaly dva fotoaparáty (jeden cestovní 18 ?×24, druhý cestovní 13×16), dále 1 zvětšovací aparát 6×9 a upotřebené fotografické desky. Ty byly prodány v roce 1943 agentovi firmy Albrecht Praha. Co se týká fotoaparátů, potvrdil Bedřich Paulus (fotograf v Praze, Záběhlická čp. 1230), který s nimi pracoval během svého učení, že je v lednu 1945 vzal Lubomír Syřiště (syn Františka a Ludmily) do Prahy, aby je prodal. Při náletu 14. 2. 1945 byl dům, kde L. Syřiště pracoval (Praha XII, Ve Pštrosce čp. 9), pumami úplně zničen. Syřiště byl z trosek vytažen jen náhodou, přístroje nikoli.

Z ateliéru Syřiště je dochováno velké množství fotografií: Portréty, studentská tabla, záběry z představení chrudimských ochotníků, z návštěvy prezidenta Masaryka, z rekonstrukce hodin chrámu sv. Víta v Praze, prováděné chrudimskou firmou František Topič a také pohlednice výslovně označené jménem Syřiště, což je oproti jiným chrudimským fotografickým závodům jev výjimečný. Zajímavý je soubor šestnácti fotografií zachycujících expozici jednoho z chrudimských živnostenských trhů konaných na přelomu 20. a 30. let v budově Muzea. Z pokladní knihy Výstavního výboru živnostenských trhů Chrudim vyčteme, že šlo pravděpodobně o fotodokumentaci z roku 1927 a Syřiště za ni obdržel přibližně 480 korun. Za inzerci v katalogu naopak zaplatil 55 Kč. V letech 1928 a 1929 Syřiště inzeroval znovu, v roce 1928 měl na trhu snad i svůj stánek.

Hynek Šafner, Heřmanův Městec ?-1914-1929
Dne 8. 1. 1930 oznámil fotograf Antonín Fischer zánik firmy Fotografický atelier H. Šafner v Heřmanově Městci (v čp. 224?) v důsledku úmrtí Herminy Šafnerové (2. 12. 1929), která jej provozovala právem vdovským. Fischer později oznámil, že živnostenský list po zemřelém Hynku Šafnerovi nemůže nalézt a vlastně jej nikdy neviděl, přestože u Šafnerů pracoval 18 let. Kdy přesně Hynek Šafner podnik založil, nevíme. Prozatím nejstarší zmínku nacházíme v Kudrnáčově Adresáři vydaném kolem roku 1903, tam je ovšem uvedeno jméno J. Šafner. Z tvorby H. Šafnera známe nemnoho portrétů.

Josef Šmejkal, Hlinsko 1914-?
Narodil se roku 1890 v Hořovicích. Dne 16. 5. 1913 ohlásil provozování řemeslné fotografické živnosti se stanovištěm v bydlišti, příležitostně v okolí Hlinska, zpočátku bez ateliéru. Živnostenský list byl po různých peripetiích vydán až 4. 7. 1914 pro čp. 30. Ze spisů se dozvídáme, že Šmejkal absolvoval tříletou praxi u Flídrů.

Karel Šrámek, Hlinsko a Chrast 1919-1951
Narodil se 6. 2. 1894 v Josefově. Dne 15. 4. 1919 ohlásil, že hodlá převzít filiální závod firmy A. Flídr v Hlinsku (předtím zde působil jeho bratr Josef Šrámek) a proměnit jej v samostatný závod. Živnostenský list byl pro tento závod v čp. 398 vydán patrně v polovině srpna téhož roku. K 5. 1. 1922 byl Šrámkovi zaregistrován pobočný závod v Chrasti. V lednu 1934 opověděl provozování obchodu fotografickými potřebami (papíry, desky, filmy, chemikálie a aparáty), živnostenský list pro tuto činnost mu byl vydán 6. 3. 1934. K 27. 7. 1942 se sídlo hlineckého závodu přesunulo do čp. 151. Živnost zanikla vzdáním se, resp. začleněním do družstva Fotografia v roce 1951. Dcery Zdeňka a Jaroslava se u otce vyučily, Zdeňka pracovala po roce 1951 v jeho bývalém podniku.

Karel Šrámek patřil k fotografům se širokými zájmy. Prováděl vlastivědnou dokumentaci svého kraje, vykonával funkci městského a později okresního archiváře atd. Jeho prací se na různých místech dochovala celá řada.

Bedřich Trsek, Košinov 1904
Narodil se 20. 4. 1877 v Chlumu u Hlinska. Dopisem ze dne 13. 7. 1904 ohlásil, že od 20. 7. 1904 bude v Košinově čp. 1 provozovat fotografickou živnost "a sice tak že za pěkného počasí tudiž bez ateliéru po venkově ku vyhotovení podobenek nabízeti se bude, kteréžto nasbírané snímky pak teprve doma dle objednávek vypracovávati bude". V době žádosti byl Trsek příslušný do Miřetic a registrovalo jej Společenstvo č. 1 v Hlinsku. Dochovala se fotografie Nasavrk z ateliéru B. Trsek v Hradci Králové, souvislost s košinovským Bedřichem Trskem zatím nebyla prokázána.

František Ulrych, Chrudim 1924-1951
Narodil se 4. 10. 1887 ve Starých Hradech (bývalý okres Libáň), zemřel v roce 1961. Ulrych patřil mezi nejvýznamnější chrudimské fotografy 20. až 40. let.

Po vyučení pracoval ve fotoateliéru Čánský v Praze, po roce 1915 založil vlastní živnost na Královských Vinohradech. V roce 1924 koupil dům s ateliérem A. Mattase čp. 361/IV v Husově ulici a 30. 4. 1924 ohlásil svou chrudimskou živnost. Živnostenský list mu byl vydán 22. 5. 1924, závod ovšem pracoval již od 15. 4. 1924. V té době Ulrych příslušel do Starých Hradů a byl členem Společenstva fotografů v Praze. V roce 1927 přestavěl konírnu za domem na byt. Dne 5. 9. 1932 Ulrych opověděl prodej fotografických přístrojů a potřeb pro fotografii: různé amatérské foto přístroje pro filmy i desky, promítací stroje, veškeré potřeby k přístrojům, kazety, stativy, filtry apod., veškeré druhy filmů a desek různých formátů a značek, fotopapíry různých značek a formátů, kopírovací rámky, misky, odměrky, rubínové obaly atd., dále vývojky, ustalovače, tónovače v továrním balení (v lahvích, patronkách nebo dózách). Obchod provozoval patrně až od počátku roku 1933. V té době Ulrych příslušel do Prahy XII.

Podobně jako Syřiště i Ulrych inzeroval v materiálech živnostenských trhů v Chrudimi (1929, 1931, 1933). Ulrych měl svůj inzerát rovněž v publikaci Stará Chrudim od Jaroslava Adámka a Ferdinanda Pochobradského z roku 1932, do níž poskytl i snímky. Podpořil i vydání almanachu Sto let Obchodního gremia v Chrudimi (1938).

Ateliér s obchodem zanikl vzdáním se, resp. začleněním do družstva Fotografia 1. 4. 1951. Ulrych zde pracoval s dalšími třemi fotografy až do svého důchodu. Vzpomínky na svého poručníka publikoval v roce 2000 v Chrudimských vlastivědných listech Rudolf Vařejka st. Ulrych byl zařazen do publikace Pavla Kobetiče o nejvýznamnějších osobnostech Chrudimska.

Fotografická tvorba Františka Ulrycha je dokumentována poměrně dobře. Vedle klasických portrétů a tabel jde o reprodukce starších fotografií, obrazů a dokumentů, snímky různých objektů a událostí v Chrudimi a okolí. Významný je například soubor z pokládání základního kamene Divadla Karla Pippicha v roce 1931 a otvírání divadla v roce 1934, záběry z rozhlasového vysílání z Chrudimi v roce 1937 a ze sokolského sletu východočeské župy v Chrudimi v roce 1947.

Eduard Víšek, Slatiňany a Nasavrky 1928-1951
Narodil se 11. 3. 1904 ve Slatiňanech. Živnost ohlásil 26. 7. 1928, živnostenský list byl vydán 7. 9. 1928 pro čp. 45. V té době byl členem Společenstva fotografů v Praze II. Pobočný závod v Nasavrkách byl v čp. 16 oficiálně zřízen 11. 9. 1940. Živnost zanikla vzdáním se, resp. začleněním do družstva Fotografia 1. 4. 1951.

Eduard Železný, Hlinsko 1919-1921
Narodil se 8. 7. 1893 v Chrudimi. Dle práce Nadi Kovaříkové se od července 1908 učil tři roky u A. Mattase, do roku 1912 u něj zůstal jako pomocník. Mezi lety 1912 a 1916 působil v atelierech Františka Löwyho, Josefa Selleho a Ferdinanda Grega. V letech 1919-1921 provozoval fotografickou živnost v Hlinsku. Na dochované obálce na fotografie nacházíme firemní hlavičku Železný a Čejka, Hlinsko, Husova 30, filiálka Horní Jelení. Od února do 15. 10. 1922 pracoval jako obchodvedoucí ateliéru Wildt v Praze, 16. 10. 1922 ohlásil živnost v Kolíně v Jungmannově ulici čp. 52, na místě bývalého fotoateliéru Bohumila Landgráfa.

Výrobce fotografické techniky Odon Keyzlar
Narodil se 22. 8. 1880 v Červeném Kostelci, zemřel 4. 2. 1963 v Chrudimi. Podnikání zahájil v Červeném Kostelci na jaře roku 1919, kdy opověděl obchod se střižnými zbytky, od 15. 10. 1919 se zabýval výrobou textilního zboží. Výrobu ukončil v březnu 1922 a jen doprodával zboží. Naopak se začal plně věnovat svému vynálezu - fotografické momentce zcela nového typu, kterou si chtěl nechat patentovat. Dne 18. 11. 1922 ohlásil vynález štěrbinové uzávěrky pracující těsně před deskou se samočinným měněním desek nebo filmů, což měl být nový typ bez válečků. Potřebný kapitál mu měl půjčit jeho americký bratranec, který se přistěhoval do Červeného Kostelce. Výrobu fotografických aparátů dle § 17 patentního zákona Keyzlar ohlásil 1. 3. 1925 a tuto živnost provozoval až do 15. 9. 1926, kdy se jí vzdal. To souviselo s přestěhováním do Slatiňan. Odtud Keyzlar ohlásil úřadům v Chrudimi přípisem z 1. 12. 1927 provozování výroby fotografických přístrojů v čp. 129 a svolení obdržel. V listopadu 1928 požádal o schválení provozovny a 7. 12. 1928 předložil okresnímu úřadu dvě patentové listiny i s patentovými spisy patentního úřadu republiky Československé - dokument z 25. 10. 1925 se týkal závěrky a spis z 10. 12. 1925 kazety pro měnění fotografických desek (přihlášeno 20. 3. 1924, chráněno od 15. 7. 1925). Dílna prošla komisionálním šetřením 29. 1. 1929 s drobnými výtkami. Dne 12. 5. 1931 Keyzlar požádal o povolení k prodeji svých výrobků, tj. "fotografických snímků krajinek, památností, slavností, pouličních výjevů,výletů apod. portrétní fotografii vyjímaje, pořizovaných na vlastních přístrojích podle vlastních patentovaných vynálezů". Někdy před rokem 1939 se s rodinou přestěhoval do Chrudimi čp. 26/III v Husově ulici a pokračoval v nepříliš rozsáhlém podnikání.
 
 

Odon Keyzlar, fotografie z dob, kdy pobýval v Červeném Kostelci.


Keyzlarovy aparáty měly typové označení Okam a Dioval, nebo nebyly označeny vůbec a v podstatě platilo, že co kus, to originál. Do svých přístrojů někdy používal zahraniční (francouzskou, německou) i domácí optiku (E. Birnbaum Rumburk, Hermagis Paříž, Trioplan, Rapid Aplanat, Lumiere, J. Lancaster & Son's, Meyer Görlitz). Jaroslav Zahradník hodnotil jeho vynálezy jako objevné a některé z nich nezastaraly ani po letech. Jeden z Keyzlarových patentů - kovovou kývačkovou štěrbinovou uzávěrku - například použila firma Ihagee ve své zrcadlovce EXA. Okam měl však pokročilejší závěrku. Okamy byly avantgardní zejména ve formátu použitého negativního materiálu. Keyzlar dávno před výrobcem světoznámé Leicy zaváděl miniaturní formát (18×24 mm), což bylo při kvalitě a citlivosti negativního materiálu té doby velmi odvážné. Dokázal přitom pořídit zvětšeniny o velikosti 18×24 cm. Jeho potomci používali přístroje ještě donedávna a vždy s nimi budili pozornost. Dle vzpomínek Bohumila Gallata měl Keyzlar rovněž několik receptů na velmi účinné vývojky.

Fotoaparát z dílny Odona Keyzlara s německým objektivem Trioplan.

Klub fotografů amatérů v Chrudimi Keyzlarův příchod zaznamenal a rozhodl se uspořádat 19. 2. 1928 prohlídku jeho firmy. Vycházka měla být oznámena vývěskami u místních obchodníků. Přestože uskutečnění zabránilo špatné počasí a neschůdná cesta, Keyzlar navázal s klubem spolupráci a byl jeho členem nejméně do roku 1946. Co se týká docházky i ochoty být velmi platný, patřil k nejdisciplinovanějším členům klubu. V dochovaných písemnostech KFA se dočteme, že na valné hromadě v roce 1931 "továrník Keyzlar ze Slatiňan předvedl zvětšovací aparát Okam a poutavě se rozhovořil o svých zkušenostech a budoucích plánech". V roce 1932 dostal za úkol zařídit v bio ve Slatiňanech promítnutí diapozitivu s výzvou k přistoupení ke klubu. O tři roky později byl zakoupen jeho levný a prakticky řešený zvětšovací přístroj. Pozdější nabídky jiných firem byly odmítány, nebo "Keyzlar vyrábí podobné a levné". V roce 1936 byl zvolen členem výboru KFA, do klubové mapy z roku 1937 umístil reklamu na svůj zvětšovací přístroj - jednu z mála známých. Nepolevoval ve vynálezecké činnosti a v roce 1940 nabídnul členům účelné krabičky pro uložení fotografických dopisnic, "z nichž se snadno dají při zvětšování vyjmouti, aniž by bylo nutné meškat neustálým zabalováním a rozbalováním dopisnic z původních papírových balíčků". Kromě fotografie se věnoval zpěvu a sportu, byl členem chrudimského Slavoje a fotbalovým funkcionářem.

Odon Keyzlar odešel na odpočinek v poklidu a majitelům svých přístrojů stále dodával filmy speciálně nastříhané. V říjnu 1961 jej v časopise Spojka připomněl Jaroslav Zahradník v souvislosti s výstavou Interkamera v Národním muzeu v Praze, na níž byly vystaveny dva přístroje značky Okam. Vyslovil přání, aby "historikové naší fotografie prof. Rudolf Skopec a prof. Jan Schlemmer zpracovali život a dílo průkopníka naší fotografické techniky". Nestalo se tak a nesmírně zajímavá osobnost na své znovuobjevení čekala čtyři desítky let.
 
Profesionální fotografie v letech 1952-1989

Po nuceném zániku posledních soukromých ateliérů na začátku 50. let převzalo na Chrudimsku jejich funkci a někdy i provozovny a zaměstnance krajské družstvo Fotografia Pardubice. Fotografické služby později poskytoval také Okresní podnik obchodu a služeb Chrudim. V koncepci rozvoje služeb místního hospodářství do roku 1990 v okrese Chrudim vzniklé na konci 70. let se dočteme, že z hlediska objemu služeb se v oboru fotoslužeb projevuje vzestupná tendence. V té době značně stoupaly požadavky na zpracování barevné fotografie a barevných diapozitivů a předpokládal se rozvoj nejen v poskytování klasických služeb, ale i v rozšíření pomoci amatérům. To vyžadovalo nové investiční náklady, zejména do zařízení laboratoří.

V okrese Chrudim měl tehdy podnik OPOS provozovny v Hlinsku, Chrasti a Luži, Výrobní družstvo Fotografia Pardubice v Chrudimi, Hlinsku, Skutči a Heřmanově Městci. Z koncepčního hlediska bylo zajišování služeb neodpovídající. Zejména OPOS trpěl nedostatečným vybavením provozoven. Uvažovalo se tedy, že fotoslužby budou od roku 1985 soustředěny pod jediný odborný specializovaný podnik, tj. pod VD Fotografia. To mělo předpoklady zejména pro vyřizování amatérských zakázek, nebo používalo nejmodernější výrobní zařízení. Tento záměr byl i v souladu s krajskou koncepcí tohoto oboru. Záměr byl skutečně realizován. Plán rozvoje do roku 1990 předpokládal nárůst výkonů, tržeb a počtu pracovníků v oboru z 9 na 11, počet učňů měl naopak poklesnout ze 6 na 3. V této souvislosti nesmíme zapomenout na skutečnost, že na rozdíl od dnešního stavu si řada amatérů vyvolávala své fotografie doma nebo ve klubových fotokomorách.

Oproti období před rokem 1948 se profese fotografa více uplatňovala v různých podnicích a organizacích. Například v Tramontáži pracoval jako podnikový fotograf dr. Jiří Skarpíšek a po něm Zdeněk Štursa, v punčochárnách Elite Vladimír Mostecký. Rozvoj zaznamenala i fotografie spojená se žurnalistikou, vždy jen v okresních novinách Budovatel byly publikovány za desítky let tisíce snímků.
Za poloprofesionální můžeme považovat poskytování fotografických služeb jednotlivými občany na základě příslušných vyhlášek a vládních nařízení. Tato oblast je dosud zcela nezmapovaná, jako příklad nám mohou posloužit fotografové Jaroslav Švadlenka a Viktor Marek ze Slatiňan, kteří pořizovali reportáže z vítání občánků, fotografie školních kolektivů apod. K samostatné obživě tato činnost nebyla určena a nestačila a vše se samozřejmě dělo pod dozorem příslušných orgánů.
Profesionální fotografie na Chrudimsku po roce 1989

Změny společenských poměrů po listopadu 1989 umožnily znovu rozvinout soukromé podnikání i ve fotografickém oboru. Živnost se realizuje s ateliérem i bez stálé provozovny, některé firmy se více zaměřují na fotografii portrétní, jiné na fotografii reklamní, odlišný je také způsob zpracovávání a vyvolávání snímků (tzv. minilaby přímo v provozovně či odesílání jiným firmám). Je zatím předčasné hodnotit uplynulých patnáct let a velmi těžké odhadnout další vývoj, profesionálové se však nepochybně budou muset stále více vyrovnávat s dosud nejdynamičtějším vývojem za celou dobu existence fotografie.

Zpracování kompletního a podrobného výčtu profesionálních fotografů souvisejících s Chrudimskem po roce 1990 přenecháme budoucím badatelům a zmíníme se jen o několika. V Chrudimi provozovali reklamní fotografii například Jaroslav Beran, Miroslav Majer a Jaroslav Šindelář. Posledně jmenovaný patří spolu s Vladimírem Mosteckým též ke skupině fotoreportérů. Ateliéry zaměřené především na fotografie portrétní a reportážní (z rodinných a společenských událostí) v Chrudimi vedli, nebo vedou Karel Škop (do konce roku 2005 na Resslově náměstí), resp. jeho syn Martin (od začátku roku 2006 v Široké ulici), Rudolf Vařejka ml. (do konce května roku 2004 na Resslově náměstí, poté ve Fortenské ulici) a Marie Švábenská. Ta působila v provozovně družstva Fotografia v areálu hotelu Bohemia na Masarykově náměstí, poté se s ní přesunula do Široké ulice a po rozpadu družstva ji převzala. Jednoduchý koutek pro vytvoření podobenky má prodejna řetězce Fotolab v Široké ulici. S Chrastí, resp. s Chrudimí jsou spojeni Pavel Gregor a Petr Moško, kteří dnes provozují společný ateliér v Pardubicích, s Hlinskem pak členové hlineckého fotoklubu Ludvík Plašil a Radek Pavlík, který krátce působil i v Chrudimi.
Amatérské fotografické hnutí na Chrudimsku

První organizací sdružující v českých zemích fotoamatéry se v roce 1889 stal Český klub fotografů amatérů v Praze (známý též jako Fotoklub Nekázanka), druhou pak v roce 1894 Klub fotografů amatérů v Plzni (KFA). V Chrudimi došlo k nejstaršímu známému pokusu o založení takové organizace v roce 1901. Dne 19. května 1901 uveřejnil Sportovní klub Chrudim v místních novinách Český východ oznámení, že založil fotografický odbor, jenž dostal za úkol zřídit fotografickou místnost v budově Průmyslového muzea. Přihlášky členů přijímal materialista František Jorda, fotografické kurzy měly začít v červnu 1901. O odboru zatím nemáme žádné jiné zprávy. První samostatný a životaschopný klub vznikl v Chrudimi v roce 1906. Je tedy o dva roky starší, než v pořadí druhý pražský fotoklub - Klub fotografů amatérů na Královských Vinohradech, což je předchůdce dnešního KFA Praha. Přestože se chrudimský KFA nevyhnul kritickým obdobím, zanikl až na konci 40. let. Na jeho činnost přímo navázal v letech 1949-1950 Klub fotografických pracovníků v Chrudimi, poslední chrudimský nezávislý spolek fotografů amatérů do roku 1999. Kluby fotografů amatérů působily dále ve Skutči (1928-1949), v Luži (1934-1939) a v Proseči (kolem roku 1934). Co se týká obcí v části Čáslavska, připojené v roce 1960 k okresu Chrudim, nebyl v nejdůležitějších pramenech nalezen žádný záznam o místních klubech fotografů amatérů, jejich existenci lze tedy pro toto území velmi pravděpodobně vyloučit.

Vznik fotoklubů v menších městech ve 20. a 30. letech se kryje s tzv. zlidověním fotografie. Přestože se stejně jako dnes mohlo jednat o velmi nákladného koníčka, fotografické přístroje a vybavení se staly mnohem dostupnějšími a technologie uživatelsky příjemnějšími. Slibný vývoj zbrzdila hospodářská krize a posléze válečné události.

Rovněž společenské změny po únoru 1948 měly na amatérské fotografické hnutí velký vliv. Původní, samostatné KFA i jejich zastřešující svaz byly zrušeny, resp. vplynuly do nové struktury společenských organizací. Naopak od konce 40. let do roku 1989 vznikla na Chrudimsku celá řada fotokroužků při různých institucích, a už to byla městská a okresní kulturní střediska s různými názvy a statuty, muzea, dále kluby Revolučního odborového hnutí, školy, oddíly pionýrské a Svazu socialistické mládeže atp. Dokumentace jejich činnosti je až na výjimky velmi roztříštěná a torzovitá, takže ve většině případů neznáme ani základní údaje, jako je časový rozsah existence, sídlo, případného předchůdce a nástupce, natož pak konkrétní členy, výčty akcí atd.

Do aktivit v období mezi lety 1948-1989 více či méně zasahovala ideologie, možnosti a přízeň zřizovatelů. Funkci metodického vedení plnily příslušné složky okresních národních výborů, osvětových domů, od začátku 70. let Okresní kulturní středisko v Chrudimi. K nejvýznamnějším patřily fotokroužky v Hlinsku, Chrudimi a ve Skutči. Členství v nich přinášelo organizovaným členům podobně jako v předválečné době určité výhody: snazší přístup k fotopotřebám, kontakt s kolegy, odbornou literaturou a novými metodami, možnost využívat společné fotokomory, vystavovat atd.
Změny po listopadu 1989 přinesly na jedné straně svobodu, na straně druhé se rozpadla struktura metodických orgánů, fotokluby ztrácely podporu zřizovatelů, lidé měli jiné starosti a cíle, než se scházet a věnovat se společně koníčkům. Tento proces přežily fotokluby v Hlinsku a Chrudimi. Oba byly a jsou součástí městských kulturních středisek, přičemž chrudimský pouze krátce fungoval jako samostatné občanské sdružení.
Jestliže hovoříme o organizacích amatérských fotografů, nesmíme samozřejmě zapomenout na tisíce amatérů, kteří nikdy nebyli členy žádné z nich. Jejich činnost se však podchycuje ještě obtížněji než u fotografů organizovaných.

  Fotokroužky a fotokluby v Chrudimi

Klub fotografů amatérů v Chrudimi 1906-1949
Existenci KFA v Chrudimi lze rozdělit do několika etap: nesmělé počátky (do roku 1920), největší rozmach (1921-1929), útlum (1930-1945), obtížná obnova a zánik (1945-1949). Ve Státním okresním archivu Chrudim je uložena takřka nepřerušená řada zápisů ze schůzí, korespondence, evidence členů a účetní písemnosti, takže lze dějiny klubu velmi dobře rekonstruovat. Alba, s nimiž se KFA v letech 1922-1937 účastnil mapových okruhů Svazu československých klubů fotografů amatérů v Praze, byla v roce 1987 předána z Okresního muzea Chrudim do Muzea východních Čech v Hradci Králové.
 


Klub byl založen v roce 1906 a v duchu tehdejších předpisů zakladatelé o tomto aktu uvědomili pražské místodržitelství. To schválilo stanovy Klubu fotografů amateurů pro Chrudim a okolí v Chrudimi výnosem čj. 73.816 z 9. 4. 1907. Oficiální ustavující valná hromada se konala 22. 4. 1907 a první schůze správního výboru o šest dní později. Co se týká osoby prvního předsedy, prameny si protiřečí. Buď se jednalo o knihkupce Karla Kohoutka nebo o ředitele hospodářské školy Františka Bauera. Každopádně nejdéle sloužícím předsedou se stal vrchní finanční rada Vilém Gallat, který ve funkci působil v letech 1910-1927.

Zápisné (1,30 K) a členské příspěvky (90 h za čtvrtletí) zaplatilo v roce 1907 celkem 55 osob. Klub až do svého zániku v roce 1949 zasedal až na výjimky v restauracích hotelů Bída a Centrál, v restauraci Muzeum a Na Fortně čp. 43/I.

V prvním roce svého působení klub provedl osvětové přednášky v Chrudimi, Stolanech, Tuněchodech, Medlešicích, Hrochově Týnci, dále v Opatovicích a Chrasti a uspořádal kurzy pro začátečníky. Rozhodl se přihlásit za člena Českého KFA v Praze a zahájit odběr časopisů Fotografický obzor, Fotografický věstník a Photo Sport. První temnou komoru zřídil u hřiště za budovou Průmyslového muzea v létě 1908 v dřevěné boudě - původně se jednalo o kiosek na občerstvení. První výstavu klub zorganizoval v roce 1909, a to společně s fotoklubem z Prahy. V roce 1910 si pořídil aparát 13×18 a členové zhotovili fotografie pamětihodností regionu pro tabuli na hlavním chrudimském nádraží. O rok později klub uspořádal v Chrudimi společnou výstavu s KFA Královské Vinohrady a přednášku přední osobnosti naší fotografie Ing. Aloise Zycha o olejtisku. V roce 1912 Vilém Gallat zhotovil pro místní odbočku klubu turistů několik desítek diapozitivů z Chrudimska.

Počet přispívajících členů klubu se zpočátku pohyboval kolem čtyř až pěti desítek (z toho vždy několik žen), aktivně se na klubovém dění účastnily nejvýše dvě desítky členů. Z členských seznamů vyplývá, že šlo o příslušníky středních a vyšších vrstev především z Chrudimi, Heřmanova Městce a Chrasti (chrudimský klub byl až do roku 1945 jediným oficiálním fotografickým spolkem na území soudních okresů Hlinsko, Chrudim a Nasavrky). V květnu 1914 bylo jednáno o přijetí nových členů "z kruhů dělnických", kteří by si zřídili samostatnou odbočku, ale celou záležitost ukončila první světová válka. Ta klub silně poznamenala - od prosince 1916 do ledna 1919 se pravděpodobně nekonaly žádné schůze a ještě v květnu 1920 jednatel konstatoval, že "dnes můžeme si o fotografování nejvýše vyprávět".

Na konci roku 1919 se chrudimský KFA stal jedním ze 13 zakládajících členů Svazu československých klubů fotografů amatérů v Praze, v dalších letech se však opakovaně jednalo o vystoupení ze svazu z důvodu zvyšování členských příspěvků, rozporů uvnitř svazu a mezi redakcemi časopisů Fotografický obzor a Rozhledy fotografa amatéra. Účast ve Východočeském sdružení klubů fotografů amatérů klub v roce 1929 nejprve odmítl, na konci roku 1930 ji přijal.

Z významnějších počinů realizovaných ve 20. letech lze jmenovat zřízení nové komory v domě člena MUDr. Artura Pachnera (1921), resp. v Průmyslovém muzeu (1925), návštěvy členů výboru Svazu ČKFA v Chrudimi (1921; 1923 společně s KFA Hradec Králové), zhotovení dalších fotografií pro klub turistů (1922, 1927), pro ministerstvo zahraničí (1927) a město Chrudim (1929), účast v soutěžích (např. firem Neobrom a Fotochema), pořádání přednášek a kurzů (mj. Ing. Zycha o bromoolejotisku a firmy Agfa) a pasivní i aktivní podíl na mapových okruzích svazu. Ve vlastních mapách se v té době členové prezentovali vesměs zvětšeninami provedenými tónovaným bromem a olejotiskem. Klub uspořádal výstavu pražského klubu (1920), společnou výstavu s kluby z Kutné Hory, Čáslavi a Vysokého Mýta (1924) a výstavu Ing. Zycha (1925).

Klub se snažil propagovat mezi svými členy české výrobky, zadával hromadné objednávky a užší spolupráci navázal například s brněnskou firmou Neobrom. Vztahy s místními dodavateli zřejmě nebyly bez problémů, v roce 1926 KFA konstatoval, že v tomto ohledu "místní obchodníci nevycházejí nám v ničem vstříc a neposkytují nám nejmenších výhod".

Dne 18. 7. 1925 navrhl Antonín Slejška na schůzi výboru uspořádat oslavy 20 let fotoklubu. Hlavní akcí se měla stát I. jubilejní výstava. Přípravy začaly v prosinci 1925, výstava se konala ve dnech 30. 5. - 13. 6. 1926 v tržnici Průmyslového muzea. Vystaveno bylo 90 fotografií od 18 členů (84 bromů, 1 bromolej, 4 gumotisky, 1 přetisk), hrubý příjem činil 2784,50 Kč (roční členský příspěvek byl tehdy 30 Kč). Díky řadě peněžních příspěvků se podařilo vydat katalog, jehož obálku v dřevorytu provedl člen klubu Antonín Morávek, student uměleckoprůmyslové školy. Setkáváme se zde s prvním logem klubu, jehož základním prvkem je silueta chrudimského Mydlářovského domu. Oslavy kulatého výročí založení klubu v roce 1926 byly první a do roku 2006 také poslední, nebo v následujících desetiletích se k tomu nikdy nenaskytly vhodné podmínky. Připomínka v roce 1995 vycházela z chybné datace.

U příležitosti oslav byl zakládající člen a dlouholetý předseda Vilém Gallat zvolen prvním čestným členem klubu, v červnu 1927 však rezignoval z důvodu neshod uvnitř klubu, jež souvisely s generační výměnou. Ve funkci jej nahradil PhDr. Oldřich Příborský. V roce 1927 klub změnil název na Klub fotografů amatérů v Chrudimi, o rok později Chrudimští pomohli založit Klub fotografů amatérů pro Skuteč a okolí ve Skutči a byli též svědky růstu KFA v Pardubicích. Počet členů dosáhl maxima v roce 1930 (88), fungování klubu však stále záviselo na několika dobrovolnících. Další rozvoj zbrzdila hospodářská krize a předválečná atmosféra.

Po roce 1930 se působení víceméně omezilo na vlastivědné a fotografické přednášky. K těm významnějším patřila projekční přednáška Sto let fotografie, kterou klub uspořádal v roce 1938 na základě výzev Svazu. Opatřena byla 120 diapozitivy zhotovenými členy klubu. Klub se mimo to zúčastnil výstavy KFA Skuteč (1934) a uspořádal v Divadle Karla Pippicha společnou výstavu fotografií ČKFA v Praze a jednoho sběratele fotografických pohlednic (1937). V roce 1932 klub upozornil městskou radu "na nevkusnou reklamu na domě vinárníka Feygla v blízkosti tak zv. ‚Hvězdárny', která ruší nepříjemně celkový pohled na tuto partii".

V roce 1937 převzal funkci předsedy Stanislav Kalandra. Mapový okruh ročník 1937/1938 byl vypraven jen díky tomu, že náklady na mapu vzal na sebe člen fotoklubu, kožešník Josef Hoffman (tehdejší varianta jména). Na kožené vazbě je motiv Mydlářovského domu a slunečních paprsků a text "1906 - 1936 Chrudim". Jednalo se o jednu z mála připomínek 30. výročí založení klubu. Na další nebyly prostředky ani síly. Připomeňme, že klub v tomto období finančně podporovala chrudimská spořitelna.

V roce 1939 byl podniknut další z řady marných pokusů o založení klubového archivu, jenž měl být založen především na snímcích pamětihodností Chrudimska.

Německá okupace činnost fotoklubu omezila, ale nepřerušila. Největší akcí v tomto období se stala Fotografická soutěž města Chrudimě, kterou klub inicioval v roce 1940 a ve spolupráci s dalšími organizacemi uspořádal v letech 1941-1942. K roku 1941 je prokazatelně doloženo zhotovování barevných diapozitivů, v roce 1943 se hovoří o jejich vysoké kvalitě. V této souvislosti muísme zmínit velmi zajímavé autochromy Stanislava Kalandry uložené v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.

Činnost klubu souvisela od poloviny 20. let poměrné úzce s kinematografií. Patrně první filmový večer klub zorganizoval 8. 12. 1925 v městském biografu, na programu byly filmy Amundsenova výprava na severní točnu, Lov na lední medvědy v polárním moři, Žijí na Marsu lidé?, Ze života různých ptáků. Z hlediska chrudimské amatérské kinematografie byl nejvýznamnější filmový večer konaný 14. 1. 1938, v jehož rámci se uskutečnilo možná vůbec první veřejné promítání filmů chrudimských filmových amatérů. Klub na něm předvedl práce MUDr. Ladislava Bačkovského (Dětský den), majora Waldemara von Belnay (Riviéra, Benátky, Na Podhůře - všechny barevné) a Vlastimila Vaňka (Evropou za 14 dní). Program doplnil film Bufalo Bill od firmy Kodak.

První schůze klubu po osvobození se konala 3. 6. 1945. Když předseda provolával zdar Republice československé, prezidentu Benešovi a československé fotografii, nikdo netušil, že do čtyř let klub v původní podobě zanikne a že náhled na fotografickou tvorbu se změní stejně radikálně jako celá společnost. Činnost byla podvázána nedostatkem materiálu a naprostým nezájmem členů a nezměnil to ani nový předseda Miloš Tichý. Ve svazovém mapovém okruhu roku 1945 se klub umístil na 17. místě ze 24 a bylo konstatováno, že "Z mapy chrudimského klubu je zřejmá snaha podati též náměty vymykající se běžnému průměru, bohužel kvalita technická a obrazová jest stále silně pod průměrem, jak vidno z bodování." Namísto nevyhovující staré temné komory byla obstarána jiná místnost v Průmyslovém muzeu, ale stavební úpravy byly záhy zastaveny. Od května 1947 do května 1948 výbor nezasedal a rozpuštění klubu bylo na spadnutí.

  Činnost chrudimské organizace byla po devítiměsíční přestávce obnovena v březnu 1949. Na valné hromadě 12. 4. 1949 se klub podle závazných pokynů Československého fotografického svazu v Praze (ČFS) usnesl na změně názvu na Klub fotografických pracovníků v Chrudimi.

Klub fotografických pracovníků v Chrudimi 1949-1950
KFP v zásadě navázal na svého předchůdce, tj. klub fotografů amatérů. Většina funkcionářů včetně předsedy Miloše Tichého zůstala, k hlavní změně došlo v osobě jednatele - Otto Schütze nahradil Jaroslav Zahradník.

Klub byl členem celostátního svazu, který mimo jiné nabízel přednostní získávání fotografického materiálu, výrobky expedovala firma Chemodroga. Členské příspěvky činily při odběru svazového časopisu 180 Kčs, bez časopisu 50 Kčs, zápisné pro nové členy bylo 10 Kčs. Klub zpočátku zasedal v restauraci Muzeum, resp. v tamní "klubovně", později se přesunul do klubovny v hotelu Slejška. Klubovní skříňka se nacházela na budově Okresní spořitelny a záložny v Chrudimi v Široké ulici. V květnu 1949 bylo dohodnuto, že klub zřídí obrazový archiv pro přehled o práci členů a pro dostatečný výběr na výstavy a soutěže, archivářem byl ustanoven František Malenovský. Na přelomu let 1949 a 1950 patřilo k pravidelnému programu schůzek promítání amatérských filmů, zejména z produkce místního filmového kroužku Dlouhá trojka.

Klub vydával od 19. 4. 1949 klubový oběžník, jehož čtenářům se dostávalo praktických rad i humoru. Jiří Skarpíšek se například zasvěceně vyjádřil k tehdy populárnímu fotoaparátu Mikroma a ve svém článku Slovo o formátě shrnul své třicetileté zkušenosti s fotografováním. Oběžník z 3. 12. 1949 pak přinesl tuto historku: "Vyběhl jeden fotoamatér jako puma z temné komory, takto jinak špajzu, a nadával jako pohan: ‚Tak jdu vyvolávat a divím se, čím to je, že ten film tak lepí. Kde by mne napadlo, že mi tam haranti narafičili mucholapku, pakáž jedna'". Od prvního čísla ročníku 1950 nesl oběžník KFP název Spojka. (Pod stejným názvem vycházel v pozdějších letech také metodický materiál Domu osvěty v Chrudimi.)

Jeden z největších problémů představovala malá ochota členů aktivně se podílet na činnosti. Jejich počet se pohyboval kolem tří až čtyř desítek, na schůzky chodila v lepších případech třetina. Situace se postupem doby poněkud zlepšila, takže interval mezi schůzkami byl od října 1949 zkrácen z měsíce na dva týdny. Naopak marná byla snaha zapojit členy do tzv. reportážní pohotovosti. Klub byl často žádán veřejnými institucemi a spolky o součinnost při veřejných podnicích a slavnostech a tíha fotodokumentace přitom ležela na jednom či dvou lidech.

V červnu 1949 vznikla idea první klubové výstavy, realizace se dočkala v říjnu 1949. Vernisáž se konala 1. 10. za přítomnosti předsedy Československého fotografického svazu Josefa Šebesty, na programu bylo mimo jiné promítání filmu Špuntík spoří Evičce od Dlouhé trojky. Výstava trvala v Muzeu do 9. 10. 1949, záštitu nad ní měly okresní osvětová rada a místní osvětová rada. Šedesát fotografií od jedenácti členů KFP doplnilo 50 obrazů od 40 autorů dodaných Svazem a jeden host s osmi obrazy. "Ačkoli bylo možné mnohé vytknout a obrazová úroveň nebyla bez kazů", navštívilo výstavu takřka 600 lidí, morální efekt "byl na Chrudim uspokojivý" a dostavil se i finanční úspěch. O výstavu projevila zájem firma Umění lidu, jíž byla zapůjčena na dobu tří týdnů k uspořádání v Lanškrouně, Ústí nad Orlicí a Pardubicích - bez velké odezvy.

V podzimních měsících se klub účastnil programu Lidové akademie, která organizovala kurz praktické fotografie. Instruktory byli Miloš Tichý, Otto Schütz a Jaroslav Zahradník. Úsilí o intenzivnější činnost se projevila rovněž vypsáním interní soutěže na témata Chrudim, Chrudimsko, Práce v listopadu 1949 a žádostí o přidělení výstav argentinské a polské fotografie.

Na valné hromadě konané 27. 1. 1950 byl za zásluhy o klub a fotografii zvolen bývalý předseda KFA Stanislav Kalandra čestným členem. Ten se v dubnu 1950 znovu ujal řízení klubu, nebo Miloš Tichý se z důvodu zaneprázdnění mimo Chrudim vzdal funkce.

Tlak nových společenských poměrů se různou formou projevoval stále více, explicitně jej vyjádřil úvodník v klubovém oběžníku z 5. 11. 1949 s titulkem Socialistický realismus a naše fotografie. Podobně jako v případě fotografických živností neměly ani relativně nezávislé spolky přežít začátek 50. let. Na základě příslušných pokynů odsouhlasila 26. 5. 1950 mimořádná valná hromada KFP splynutí s organizací Revolučního odborového hnutí. Klub fotografických pracovníků v Chrudimi přestal existovat dnem 30. 6. 1950 a stal se Klubem ROH.

Fotokroužky při městských kulturních střediscích v Chrudimi
Za předchůdce dnešního Fotoklubu Chrudim z hlediska organizačního začlenění můžeme považovat fotokroužky při městských kulturních střediscích. Prvním takovým střediskem, v jehož rámci po roce 1948 fungoval fotokoužek, byla osvětová beseda (OB). Tu k 1. 1. 1961 nahradil jednotný klub pracujících (JKP), jehož nástupcem se k 1. 1. 1985 stal sdružený klub pracujících (SKP). Na něj pak navázala současná Chrudimská beseda (1991). Je nepochybné, že během 40 let byla linie fotokroužků přerušena, přesná data však zatím neznáme. Fotokroužek při OB je doložen k roku 1953, kdy na výstavě Krajského poradního sboru pro lidovou fotografii a kinematografii konané v Chrudimi prezentovali své fotografie členové Bohumil Gallat a František Růžička. Fotokroužek JKP uspořádal v letech 1963-1964 celkem tři výstavy: maďarského fotografického výtvarníka, profesora Jenö Dulovitse, dále výstavu Člověk v Polsku (za spolupráce se Svazem fotografů výtvarníků Polské lidové republiky, kulturním střediskem PLR v Praze a chrudimským okresním osvětovým domem) a výstavu fotografií vybraných z celopodnikové soutěže fotoamatérů VHJ n. p. Transporta. Následuje velká mezera a ani vzpomínky pamětníků nám neumožňují vytvořit přesnější obraz. Zdá se, že základ fotoklubu při SKP vytvořil v polovině 80. let Jaroslav Beran z části členů fotokroužku při podniku Transporta. V kronice města z roku 1987 se píše, že fotoklub sdružující zájemce o uměleckou fotografii při SKP vznikl v roce 1986. V roce 1987 se údajně zúčastnil mapového okruhu Blatenská růže a ve dnech 30. 11. - 13. 12. 1987 prokazatelně uspořádal výstavu ve výstavní síni okresního kulturního střediska (Jaroslav Beran, Pavel Gregor, Ivan Jankůj, Josef Popelka, Jaroslav Šindelář, Karel Škop). Na Fotoklub SKP přímo navázal Fotoklub Chrudim (viz níže).

Fotokroužek závodního klubu ROH n. p. Transporta Chrudim
Vznikl při největším podniku ve městě a jako takový měl dobré podmínky pro rozvoj. Víme, že v roce 1953 se člen tohoto fotokroužku Jaroslav Zahradník účastnil již zmiňované výstavy pořádané Krajským poradním sborem pro lidovou fotografii a kinematografii. Z let 1957-1958 se dochovalo pět alb mapových okruhů ze soutěží o Pohár fotografů Transporty. Vítězi jednotlivých kol se stali Miloslav Kadlec, Jan Vodička a třikrát Jaroslav Zahradník. Na jaře roku 1960 klub uspořádal dvouměsíční kurz dobré fotografie, v průměru se účastnilo 12 posluchačů. Pracovníci VHJ Transporta se prezentovali v rámci výstav (1959, 1960, 1962, 1964). Zřejmě na konci 60. let vzniklo v budově tzv. svobodárny na sídlišti Rozhledna (dnes vojenský klub) zázemí s temnou komorou. Fotografie se v 70. letech provozovala též v rámci Klubu mladých Transporáků. Část členů z tohoto fotokroužku patrně přešla kolem poloviny 80. let do Fotoklubu SKP.

Miloslav Kadlec - Nedělní procházka
Vítězný snímek z 1. kola soutěže o putovní pohár fotografů Fotokroužku ZK ROH Transporta (1957).


Fotokroužek Domu osvěty v Chrudimi
První číslo časopisu Spojka vydané Domem osvěty v Chrudimi (DO) v březnu 1956 hovoří o skupině fotografů, kteří se chtěli setkávat a vyměňovat si zkušenosti z oboru: "Až jednou - bylo to v neděli, při jedné fotografické výstavě vysoké úrovně, sešlo se několik fotopracovníků a své myšlenky vyslovili nahlas." Vytvořil se tak základ "dnešního fotografického kolektivu Domu osvěty v Chrudimi". Rostl "počtem členů a odvážnými plány a výsledkem jedné z debat je také tento tisk - Spojka". Za Spojkou nestál nikdo jiný, než Jaroslav Zahradník, Otto Schütz, Jiří Skarpíšek a nově i Jindřich Vodička. Dochována jsou však pouze dvě čísla Spojky z roku 1956 - březnové a květnové. O kroužku při DO nedovedeme říci nic dalšího.

FOBI-Club Chrudim

U zrodu FOBI-Clubu stál RNDr. Jaroslav Šimek, CSc. z Prahy, na konci 60. let odborný asistent pro chemii a fotografii ČVUT Praha. S touto významnou postavou v oboru fotografických technik navázali chrudimští fotografové kontakt v rámci jeho pražských akcí a když se přidala podpora okresního osvětového domu, zrodila se myšlenka studia pro amatérské fotografy s názvem FOBI-Club (způsob psaní názvu kolísá). Po zhruba ročních přípravách byl 12. 12. 1968 v Břetislavově ulici čp. 73/I, v domě řezníka Pikla, FOBI-Club slavnostně otevřen, členský průkaz číslo 1 obdržel Jaroslav Šimek. Výraz FOBI vznikl složením začátků slova fotografie a přídomku rodiny Bílků z Bilenberku, která v Chrudimi žila v 16. a 17. století. Této rodině byl kdysi mylně připisován právě dům čp. 73. Poněkud nepřesně reprodukovaný erb rodu z Bilenberku se dostal do znaku klubu.
  


FOBI-Club proslul zejména pořádáním celostátních soutěží fotografických technik pod názvem Foto Efekt, mezi jejichž účastníky najdeme řadu renomovaných jmen. Soutěž byla přitažlivá mimo jiné i díky atraktivním cenám. Získat za první místo tři tisíce korun nebylo v té době zdaleka běžné. První ročník se konal v roce 1969. Jeho vyhlašovatelem byli okresní národní výbor, FOBI-Club a okresní osvětový dům. Účastnilo se několik desítek autorů se 103 fotografiemi. První cenu obdržel Jaroslav Růžička z Prahy, z místních fotografů získal cenu FOBI-Clubu Jiří Ohera, diplom pak Ladislav Kysela. Druhý ročník vyhlásilo Okresní kulturní středisko v Chrudimi s FOBI-Clubem. První cenu si odvezl Miloš Vojíř z Trutnova. Diplom získal Ladislav Kysela, z Chrudimi se dále účastnil Bohuslav Netolický. Celkem soutěžilo 98 fotografií. Třetí a poslední ročník se konal v roce 1971. Zvítězil Miroslav Vlasák z Lovosic, Chrudim zastupoval Bohuslav Netolický. Fotografií bylo 57.

Když první předseda FOBI-Clubu Jaroslav Marek po srpnu 1968 opustil republiku, převzal jeho funkci Zdeněk Štursa. V roce 1971 klub o svoje sídlo přišel, nebo bylo rozhodnuto zřídit v domech čp. 73 a čp. 74 muzeum loutkářských kultur. Klub obdržel náhradní prostory v domě stojícím v demoličním pásmu Rooseveltovy a Husovy ulice (mezi čp. 335/IV a čp. 1140/IV) a znovu si vybudoval klubovnu s temnou komorou. Přijal nabídku stát se základní organizací Svazu socialistické mládeže, což bylo poněkud kuriózní s ohledem na věk některých členů, ale po nějaké době definitivně zanikl splynutím s Klubem mladých Transporáků.

Znak klubu vymalovaný na plechové tabuli a zachráněný Jiřím Bernardem je spolu s propozicemi a katalogy soutěží Foto Efekt jednou z mála památek na slibný a předčasně ukončený projekt.

Fotoklub Chrudim od roku 1991
Přeměnu SKP na městské kulturní středisko Chrudimská beseda v roce 1991 absolvoval se svým zřizovatelem i fotoklub. Ten se v souvislosti s připravovanými projekty kolem roku 2000 z čistě pragmatických důvodů osamostatnil a měl statut občanského sdružení. Jeho stanovy zaregistrovalo ministerstvo vnitra 7. 4. 1999, sdružení bylo na základě usnesení valné hromady konané 28. 11. 2002 rozpuštěno k 31. 12. 2002 a následoval návrat k Chrudimské besedě.

Z let 1989-1992 a 1994 se dochovaly stručné zápisy ze schůzek, z nichž vyplývá, že hlavní náplní činnosti byly debaty o fotografii, politice, ženách apod., dále rekapitulace úspěchů a neúspěchů, přípravy a vyhodnocení výstav a mapových okruhů. Tento stav přetrvává dodnes, což dokládají zápisy ze schůzek znovu zavedené na podzim roku 2005.

rok 2003
Z pravidelných aktivit v 90. letech jmenujme účast členů na každoroční soutěži Chrudim - město a lidé, pořádané od roku 1999 a fotodokumentaci akcí pořádaných Chrudimskou besedou (především Loutkářské Chrudimi). K velkým akcím patřilo pořádání mapového okruhu Vysočina včetně jeho vyhodnocení v Chrudimi (1995), výstava Chrudim konce tisíciletí (2000-2001) v regionálním muzeu a provedení fotodokumentace vzhledu všech chrudimských ulic a domů v letech 2004 až 2005, což je podnik ojedinělý v celorepublikovém měřítku. V letech 2004 a 2005 se uskutečnily reciproční výstavy v rámci partnerství Chrudimi s polským městem Oleœnica.

 


Členové Fotoklubu Chrudim v roce 2003
Fotoklub se účastnil, resp. účastní mapových okruhů Blatenská růže (ročníky 1987/1988-1990/1991), SKP Hlinsko (1988), Josefa Sudka (doložena účast v ročnících 1992/1993 a 1993/1994 - tento ročník byl zrušen), Vysočina (od ročníku 1988/1989 do současnosti), České Budějovice (od ročníku 1998/1999 do současnosti). Pohyboval se většinou ve středu či v druhé polovině výsledkových listin. Výjimku představoval 41. ročník mapového okruhu Vysočina (1998/1999). Fotoklub skončil celkově čtvrtý, v kategorii jednotlivců Jiří Urban obsadil 1. až 2. místo, Čestmír Florián 3. až 4. místo. Čtvrté místo získal klub ve 38. ročníku mapového okruhu České Budějovice (1999/2000), o rok později skončil Jiří Urban na 5. až 7. místě. Za největší úspěch v historii chrudimských fotografických klubů vůbec lze považovat vítězství Fotoklubu Chrudim na 21. Národní soutěži a výstavě amatérské fotografie ve Svitavách v roce 2001 s kolekcí fotografií koní. Výsledek ještě zvýraznilo vítězství členky klubu Věry Švábové v kategorii fotografů do 21 let.

Rok 2006 se nesl ve znamení pořádání mapových okruhů České Budějovice a Vysočina a příprav na oslavy 100 let od založení prvního chrudimského klubu fotografů amatérů. Grafik Marek Chalupník vytvořil nové logo klubu.

Fotoklub se v současné době schází pravidelně každý čtvrtek v 19:15 ve Spolkovém domě v Chrudimi, v době divadelních prázdnin většinou na zahrádce restaurace Alfa. Roční členský příspěvek činí 200Kč. Rádi mezi sebou přivítáme nové členy. Proto chcete-li se na nás přijít podívat, budete jen vítáni.

Někteří členové uskutečňují své samostatné autorské výstavy. Jejich stručný přehled naleznete v sekci Výstavy. Mezi každoroční klubové výstavy patří zářijové výstavy v prostorách společnosti Vodní zdroje v Chrudimi. Každý rok je zvoleno téma s vazbou na náš kraj nebo město, a je ponecháno na jednotlivcích, jakým způsobem uvedené téma fotograficky zpracují.
Fotokroužky a fotokluby mimo Chrudim

Fotoklub Hlinsko
Přestože Hlinsko nemá tak dlouhou tradici amatérské fotografie jako Chrudim, úrovní nezaostávalo a nezaostává. Chrudimáci jim naopak mohou řadu věcí závidět.

Při popisu historie hlineckých amatérů budeme vycházet z podkladů Vladimíra Červenky (narozen v roce 1929), nejdéle sloužícího předsedy klubu fotografů amatérů v okrese Chrudim:

Amatérská fotografie před druhou světovou válkou nebyla v Hlinsku organizována, fotografovalo se zpočátku ještě na skleněné desky měchovými přístroji (někteří učitelé), později se rozšířily aparáty již na svitkový film.

Ke vzniku prvního organizovaného sdružení fotografů amatérů došlo v Hlinsku asi v padesátých letech, kdy byl ustaven při největším národním podniku Elektro-Praga fotokroužek závodního klubu ROH. Založil jej pan Daniel a B. Tichý. První společná fotokomora byla zřízena na půdě domu "U Malínských", kde byly třídy učňovské školy. Když byla učňovská škola přestěhována, vznikly dvě fotokomory s předsíní, kde byla fotoleštička v bývalých policejních celách v suterénu. Schůzky fotokroužku, který čítal od deseti do patnácti členů, se konaly v hotelu Záložna. Podobně jako v Chrudimi měla opravdový zájem o kolektivní tvůrčí práci jen část docházejících.

Někdy na přelomu padesátých a šedesátých let byl závodní klub ROH přejmenován na Jednotný klub pracujících a přístup do fotoklubu měli všichni zájemci z celého města (i když ani před tím nebylo nikomu bráněno). JKP sídlil v budově u Komorního divadla, kde fotografové využívali klubovnu. Od JKP získali větší podporu a jistější zázemí, později i novou fotokomoru a možnost výstav. Před tím byli odkázáni na pomoc osvětové besedy a domu osvěty (existoval do zrušení okresu Hlinsko v roce 1960). V roce 1985 se z JKP stal stejně jako v Chrudimi sdružený klub pracujících a ten se v roce 1994 transformoval na Městský kulturní klub Hlinečan.

Hlinecký fotoklub se v průběhu své existence účastnil tří mapových okruhů. V letech 1960-1993 Sudkova mapového okruhu (založen 1956). Hlinsko bylo hlavním pořadatelem ročníků 1967/1968, 1972/1973 a 1979/1980, zvítězilo v ročníku 1992/1993. Sudkův okruh byl výjimečný účastí zahraničního klubu - CÖA Vídeň (1968 -1988). Když v roce 1985 tomuto klubu připadlo pořádání okruhu, podíleli se hlinečtí na vydání dvojjazyčného katalogu a tři jejich delegáti se zúčastnili slavnostního zakončení v Rakousku.
Do mapového okruhu Vysočina (založen 1957) Hlinsko přistoupilo v roce 1979 a pořádalo ročníky 1987/1988 a 1999/2000. V roce 2000 zvítězil v kategorii jednotlivců Jaroslav Němec.

Do Turnovského mapového okruhu (1969) se Hlinsko zapojilo v roce 1998. Okruh pořádalo v ročníku 2001/2002, závěrečná výstava se konala v Komorním divadle. Hlinsko se zatím nejlépe umístilo na třetím místě.

Z ostatních aktivit stojí za zmínku celostátně vypisovaná soutěž Výtvarní umělci ve fotografii, součást akce Výtvarné Hlinecko, pořádané ve spolupráci s Národní galerií v Praze od roku 1960. Fotografická část byla instalována na schodišti Komorního divadla v letech 1978-1989, nejprve každoročně, posléze jako bienále. Podrobně o této soutěži informovala čtvrtletní umělecká revue Fotografie v roce 1988. Dalších úspěchů dosáhl hlinecký fotoklub v oblasti práce s diapozitivem, což byla ve své době jediná možnost uplatnění barevné fotografie. V 60. letech to bylo pásmo Hlinecko v obrazech Vladimíra Červenky, doprovázené hudbou a poetickými texty v podání členů ochotnického souboru. Představení se několikrát uskutečnila v Hlinsku i mimo něj. V rámci celostátní soutěže Diafon Opava slavila úspěch kolektivní práce členů klubu Masopust na Vysočině, dále dílo Vladimíra Červenky Otvírání studánek a tři díly naprosto synchronně ozvučeného seriálu o rázovité postavičce pana Prokopa "Panenky" od Ladislava Vaška.

Klubové výstavy byly pořádány nepravidelně a v různém rozsahu v domě osvěty, ve spořitelně, v občanské záložně, v agitačním středisku, později v Komorním divadle, na Betlémě a v poslední době v městské galerii. V porevoluční atmosféře fotoklub zorganizoval 7. 3. 1990 v Komorním divadle vzpomínkový večer s promítáním filmu Poslední léto TGM a pásma diapozitivů s názvem TGM ve výtvarném umění. Samostatné výstavy pořádal Ladislav Vašek několikrát v Hlinsku, v Chrudimi, ale i v Brně a ve Finsku. V poslední době klub zachycoval hlinecký mikroregion pro chystanou reprezentativní a propagační publikaci.
Vladimír Červenka byl předsedou hlineckého fotoklubu v letech 1956-2004, současným předsedou je Mgr. Jar. Prodělal, ředitel Základní školy ve Včelákově.

Klub fotografů amatérů v Luži 1934-1939
Dle spolkového rejstříku Okresního úřadu Vysoké Mýto schválily příslušné orgány vznik Klubu fotografů amaterů pro Luži výnosem z 27. 7. 1934, spolek byl z rejstříku vymazán dle výnosu zemského úřadu z 13. 5.? 1939. Jako předseda je uváděn pro celou dobu existence klubu Eduard Kozlík, ředitel záložny v Luži, ve funkci místopředsedy se vystřídali MUDr. Kadlec a zubní technik Miloslav Langer, jednatele vykonával Karel Kopecký (později člen Fotokroužku závodního klubu ROH Botana Skuteč). Klub byl za člena Svazu československých klubů fotografů amatérů v Praze přijat na schůzi správního výboru 3. 11. 1934. Klub se prokazatelně účastnil svazového mapového okruhu v roce 1937 - do Chrudimi dorazila lužská mapa 3. 5. 1937.

Klub fotografů amatérů v Proseči 1934?
Zatím jedinou zmínku o KFA v Proseči (u Skutče) nacházíme v ročence Svazu čs. klubů fotografů amatérů Československá fotografie z roku 1934, konkrétně v seznamu členů svazu. Jako kontaktní osoba je jmenován Př. Šmejc, učitel. V ročenkách z let 1933 a 1935 klub chybí.

Klub fotografů amatérů ve Skutči 1928-1949?
Materiály Fotokroužku závodního klubu ROH Botana Skuteč naznačují, že fotoklub ve Skutči byl založen již v roce 1909, oficiálně to však zatím potvrzeno není. Jisté je, že v říjnu 1928 se uskutečnil zájezd členů KFA Chrudim a zástupce Svazu čs. klubů fotografů amatérů Roberta A. Šimona do Skutče, kde byly zjištěny zhruba dvě desítky fotografů amatérů "nikde neorganizovaných". Výsledkem jednání bylo založení KFA Skuteč. Dle spolkového rejstříku Okresního úřadu Vysoké Mýto vznik Klubu fotografů amaterů pro Skuteč a okolí úřady oficiálně potvrdily 28. 2. 1929. Ustavující valná hromada se konala 11. 3. 1929, prvním předsedou se stal Jaromír Brzokoupil, továrník ve Skutči čp. 584. Ve funkci se dvakrát vystřídal s MUDr. Alfonsem Winklerem, posledním předsedou byl v roce 1948 František Prchal. K zániku klubu došlo patrně v roce 1949.
V době, kdy činnost jiných klubů utlumila hospodářská krize, skutečský KFA se zdál nepoznamenán. Velkou fotografickou výstavu uspořádal KFA společně s dalšími šesti kluby, Ing. Zychem a Ing. Krupkou ve dnech 22. - 30. 7. 1934 (KFA Chrudim poskytl 35 obrazů). Vznikl i katalog. Druhá členská výstava se konala v rámci oslav 40 let Národní jednoty severočeské ve Skutči a místních sokolských oslav ve dnech 15. - 16. 8. 1936. Připraven byl debatní večer s Ing. Přemyslem Koblicem, redaktorem Fotografického obzoru. Třetí členská výstava byla uspořádána ve dnech 14. - 15. 8. 1938 na počest 10. výročí vzniku klubu.

Fotokroužek závodního klubu ROH Botana Skuteč 1953?-?
Přímá návaznost tohoto fotoklubu na původní KFA není zatím prokázána, oba spolky však propojovala osobnost Miloše Ostádala (1900-1967), vynikajícího fotografa, který jako jeden z mála svým významem přesáhl hranice Chrudimska i republiky. Jemu pak zdatně sekundoval například Lubomír Duchoslav.
Kroužek vznikl nejpozději v roce 1953, klubovna a temná komora byla vybudována v bývalých místnostech knihárny a skladu tiskopisů v budově u Kohoutů. Skutečští od roku 1956 vydávali zpravodaj, měli patronát nad fotokroužkem Jedenáctileté střední školy ve Skutči, soutěže, semináře. V roce 1958 uspořádali ve Skutči první mezinárodní výstavu fotografií, na níž byl prezentován vypůjčený soubor fotografií z Československa, NDR a Číny. Kolekci fotografií Skutečští zaslali v rámci pokusu o navázání zahraniční spolupráce fotoklubu z města Freitalu v NDR. Klub i jeho členové sklidili řadu úspěchů a v rámci pardubického kraje patřili k nejlepším. Kroužek se účastnil mapového okruhu pořádaného Závodním klubem Boženy Němcové v Teplicích, mezinárodní mapové soutěže rakouské federace fotoamatérů, v Sudkově mapovém okruhu obsadil v letech 1957 a 1958 třetí, resp. druhé místo. Dle vzpomínek Lubomíra Duchoslava činnost kroužku fotografů amatérů zanikla definitivně až na začátku 90. let 20. století.
Základní prameny a literatura

Prameny:
Městské muzeum a galerie Hlinsko
Městské muzeum Skuteč
Městský kulturní klub Hlinečan - Fotoklub Hlinsko
Městský úřad Chrudim, kroniky města
Muzeum východních Čech v Hradci Králové
Regionální muzeum v Chrudimi
Regionální muzeum v Kolíně, Paměti Jana Svobody, přírůstkové číslo 134/88
Státní oblastní archiv v Zámrsku, fond Krajský soud Chrudim.
Státní okresní archiv Chrudim (výběr):
Archiv města Chrudim III
Berní správa Chrudim
Děkanský úřad Chrudim
Družstvo na záchranu hradu Košumberka
Chrudimská kamera
Juliš Jaroslav
Klub československých turistů Chrudim
Klub fotografů amatérů Chrudim
Městský národní výbor Chrudim
Městský národní výbor Slatiňany
Městský úřad Chrudim II
Mostecký Vladimír
Müller František
Okresní osvětová rada Chrudim
Okresní kulturní středisko Chrudim
Okresní národní výbor Chrudim
Okresní osvětový dům Chrudim
Okresní úřad Chrudim I
Osvětová beseda Chrudim
Sbírka fotografií
Sbírka plakátů
Soudobá dokumentace
Společenstvo různých živností Chrudim
Štěpán Luděk
Vikariát Skuteč
Výstavní výbor živnostenských trhů Chrudim
Státní okresní archiv Kutná Hora, fond Okresní úřad Čáslav I, spolkový rejstřík
Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí, fond Okresní úřad Vysoké Mýto I, spolkový rejstřík

Svou dokumentaci a vzpomínky poskytli:
Fotoklub Chrudim a jeho současní členové, dále Jaroslav Beran, Jiří Bernard, Vladimír Červenka, Lubomír Duchoslav, Pavel Gregor, manželé Hájkovi, Bořivoj Chaloupka, Pavel Kokeš, Jindřich Krink, Věra Krinková, Marcela Kyselová, Zdeněk Makeš, Jaroslav Marek, Hana Mikanová, Vladimír Mostecký, Petr Moško, Ludvík Plašil, Vlastimil Raška, Libor Rojar, Jiří Sáva, Josef Smlsal, Břetislav Šantrůček, manželé Šantrůčkovi, Monika Šedá, Jaroslav Šimek, Karel Škop, Zdeněk Štěpánek, Zdeněk Štursa, Marie Švábenská, Jiří Urban, Květoslav Vaněk, Jana Vaňková, Rudolf Vařejka ml., Helena Zetková.

Poděkování si kromě výše uvedených dále zaslouží: Ladislav Jouza, Pavel Kobetič, Veronika Lánská, Pavel Scheufler, Jiří Zikmund.

Literatura (výběr):
Adámek, Jaroslav - Pochobradský, Ferdinand: Stará Chrudim. Chrudim 1932.
Blažek, Antonín: Pověsti a obrázky z chrudimského kraje. Řada 9. Chrudim 1932.
Bourdon, K. L.: Fotograf amatér. Vysoké Mýto 1904.
Česká fotografie 1840-1950. Příběh moderního média. Katalog k výstavě v Galerii Rudolfinum 15. 1. - 28. 3. 2004.
Československá fotografie, r. 3/1948, 4/1949, 5/1950 (č. 1 až 3 - leden až březen).
Dostál, František: Dr. Homér z Čech. In: Photo life, ročník VIII., číslo 46 (2/05).
Fotografický obzor, r. 42/1934, r. 43/1935, r. 44/1936.
Fotoimpuls. Zpravodaj Volného sdružení východočeských fotografů. 2003-2005.
Gallat Bohumil: Z historie fotografie v Chrudimi. In: Materiály muzeí chrudimského okresu č. 17/M. Chrudim 1991, s. 20-23.
Charvát, Jiří: O prvních chrudimských fotografech. In: Budovatel, č. 39, 27. 9. 1989, č. 40, 4. 10. 1989, č. 41, 11. 10. 1989.
Katalog Fotofestivalu Moravská Třebová, 2004 a 2005.
Katalogy mapového okruhu České Budějovice 1998-2005.
Katalogy mapového okruhu Vysočina 1980-2005.
Katalogy mapového okruhu Blatenská růže 1989 a 1991.
Kobetič, Pavel: Chrudimský kaleidoskop XX. století. Chrudim 2001.
Kobetič, Pavel: Osobnosti Chrudimska. Chrudim 2002.
Koncepce rozvoje služeb MH do roku 1990 v okrese Chrudim. Chrudim 1978?
Kovaříková, Naďa: Živnostenská fotografie v Kolíně do 50. let 20. století. Magisterská diplomová práce na Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. 2003.
Kudrnáč, Václav: Adresář a popis polit. okresu chrudimského. Soudní okresy: Chrudim, Hlinsko, Nasavrky. Turnov (kolem 1903).
Kulturní Chrudim. Dochovaná čísla ročníků 1961-1990.
Nová fotografie, r. 1/1950 (č. 1 až 4 - červenec až říjen).
Oběžníky Klubu fotografických pracovníků v Chrudimi 1949-1950.
Spojka. Dochovaná čísla ročníků 1956, 1960-1962.
Sto let Obchodního gremia v Chrudimi. Chrudim 1938.
Šulc Ivo: Chrudim fotografická. Chrudim 2006.
Šulc Ivo: Chrudim. Fotoklub a amatérské fotografické hnutí. In: Encyklopedie východočeské fotografie, list č. 14.
Vařejka, Rudolf st.: Můj strýc - fotograf F. Ulrych. In: Chrudimské vlastivědné listy 6/2000.
Zahradník, Jaroslav: Fotografie ve stručném přehledu. Chrudim 1965?
Zikmund, Jiří: Nermu Oldřich. In: Encyklopedie východočeské fotografie, list č. 7.
Zpravodaj Fotokroužku závodního klubu ROH Botana Skuteč, r. III (1958) až r. V (1960).

Můžete pomoci?

Pokud máte k tématu doplňující informace nebo zajímavé materiály (fotografie označené názvem ateliéru, fotografie amatérské nějakým způsobem zajímavé a unikátní, prospekty, pozvánky na fotografické výstavy, katalogy z výstav, diplomy ze soutěží, písemnosti vztahující se k fotografickým kroužkům atp.), obrate se prosím na tento kontakt:

Mgr. Ivo Šulc (archivář Fotoklubu Chrudim)
Státní okresní archiv v Chrudimi, Filištínská ulice 37 v Chrudimi
tel. 469 660 411, e-mail: ivo.sulc@soka-cr.cz


Zpracoval: Mgr. Ivo Šulc

zpět na začátek stránky





Nastavte si stránku jako domovskou stránku   Přidejte si stránku k oblíbeným stránkám   Roztáhněte si stránku na celou obrazovku